Listy révy vinné narůstají zpočátku pomalu. Jejich plocha se zvětšuje o 2 – 8 cm2 denně. Potom každý list prochází obdobím maximálního růstu, kdy se jeho plocha zvětší o 8 – 20 cm2 za den. V konečné růstové fázi se jeho růst opět zpomalí. List roste nejvíce v době, kdy zaujímá 5. – 7. místo od vrcholku letorostů. Listová čepel se zvětšuje po dobu 25 – 35 dní. Do poloviny své konečné velikosti narůstá list za 15 – 18 dní od doby objevení se na vrcholku letorostů. Do začátku kvetení mívá letorost 7 – 8 listů s nadpoloviční velikostí a po odkvětu to bývá obvykle již 10 – 12 listů. To tedy znamená, že během kvetení narůstá současně i rychle plocha listových čepelí. Rychlost růstu listů je především závislá na teplotě (optimum je kolem 28 – 30°C). Tloušťka listů je závislá na jejich osvětlení a na rychlosti prodlužování letorostů. Listy celý den přímo osluněné jsou tlustší, mají velmi protáhlé buňky palisádového parenchymu a v nich je i větší množství chloroplastů. To znamená, že mají větší asimilační výkonnost. Listy rostoucí ve stínu jsou tenké a mají menší množství chlorofylu i menší množství průduchů. Radikálním zkrácením letorostů je možno získat tlustší listy s velkou listovou čepelí, které intenzivněji asimilují. Toho se využívá při pěstování révy ve skleníku nebo při způsobu vedení révy Vertiko.
Intenzita fotosyntézy je různá podle odrůd. Vysokou intenzitu na jednotku plochy listu mají Tramín, Zweigeltrebe, Ryzlink rýnský aj. Poměrně nízkou intenzitu má Müller-Thurgau. Odtok asimilátů z mladých listů révy vinné začíná, když list dosáhne asi 30 % své konečné velikosti. Při tom do něho v tomto období ale1 proudí i asimiláty z jiných listů. Přítok asimiiátů do listu se zastavuje, jakmile list dosáhl asi 50 % své konečné velikosti. Od této doby se z něho přemisťují asimiláty do ostatních částí révového keře, a to v závislosti na jeho postavení na letorostů. Asimiláty odcházejí z révových listů částečně ihned a částečně v pozdějších termínech, což závisí na vnějších podmínkách. Čím jsou podmínky vhodnější, tím je odtok rychlejší. Asimiláty se pohybují v cévních svazcích révy rychlostí 27 – 30 cm za 1 hodinu. Proud asimiiátů ze spodních listů směřuje ke květenstvím a ke kořenovému systému. Z listů situovaných od květenství směrem k vrcholu letorostu směřují asimiláty k dělivým pletivům na vrcholku ietorostů, aby byl zabezpečen prodlužovací růst letorostů. Oblast, v níž se dělí proud asimilátů směrem ke kořenům nebo směrem k vrcholkům, není pevně fixována, ale během růstu letorostů se neustále posunuje směrem k vrcholkům letorostů. Tak postupně přibývá listů, které vysílají svoje asimiláty k hroznům a ke kořenovému systému. V době před kvetením proudí asi z 5 listů asimiláty směrem ke kořenům, po odkvětu to je asi 8 listů, v době hlavního růstu bobulí proudí do hroznů a ke kořenům asimiláty asi z 10 listů, v době zamekání bobulí ze 13 listů a v době vyzrávání hroznů ze 17 listů. Podle toho můžeme říci, že listy spodních dvou třetin letorostu mají význam hlavně pro vývin bobulí a tedy i pro hmotnost hroznu, kdežto listy vrchní třetiny letorostu mají hlavně vliv na jakost sklizně.
Další důležitou funkcí listů révy je výpar vody – transpirace. Je závislá na stanovištních podmínkách a na odrůdě. Vliv stanovištních podmínek se obráží na stavu průduchů listů. V jarních měsících, do období kvetení, probíhá transpirace tak, že se její intenzita v dopoledních hodinách postupně zvyšuje a dosahuje maxima asi ve 13 hod. Pak zase klesá k minimu ve večerních hodinách. Transpirační křivka určující intenzitu transpirace na jednotku plochy listu je v této době jednovrcholová. V období po odkvětu révy, kdy nastoupí vyšší denní teploty, můžeme pozorovat útlum transpirace v poledních hodinách. Transpirační křivka se mění na dvouvrcholovou s jedním maximem kolem 11. hodiny a s druhým kolem 15. hodiny. V období zamekání bobulí a zrání hroznů je intenzita transpirace podstatně nižší než v období hlavního růstu, a tím jsou i rozdíly v její intenzitě během dne menší. Polední útlum transpirace znamená též snížení nebo zastavení fotosyntézy. Tento výpadek produkce cukrů se obráží negativně na růstu bobulí, koncentraci cukrů v nich i na vyzrávání dřeva. Můžeme to pozorovat v suchých a velmi teplých létech. Polední útlum činnosti listů se dá odstranit zvlhčením povrchu listů a ovzduší malou dávkou jemně rozstřikované vody. Stačí k tomu závlaha postřikem v množství 1 – 2 mm vody nebo ještě lépe mlžení zvláště nízkými dávkami vody. Intenzita asimilace může stoupnout až o 30 %, a tak se dají získat hrozny s vyšším obsahem cukrů.
Denní výpar vody z jednoho révového keře závisí na jeho tvaru a na odrůdě, případně na hustotě jeho olistění. Při vedení na hlavu se vypaří denně z jednoho keře 2 – 3 l vody. Při rýnsko-hessenském vedení 3 – 5 l a při vysokém vedení 4-12 litrů vody. Výpar je závislý i na vlhkosti půdy. Vzhledem k hustotě olistění je výpar vyšší u Tramínu, Burgundského modrého, Burgundského bílého. Středně velký u Müller-Thurgau, Frankovky, Portugalského, Ryzlinku vlašského. Nízký výpar mají Ryzlink rýnský, Leanka, Veltlínské zelené. V jarním období se výpar řídí více vlastnostmi odrůdy. Větší intenzita se tu projevuje u západoevropských odrůd. V letních měsících rozhoduje více hustota olistění.
Mezi intenzivní projevy životních pochodů v révě patří i dýchání listů, které je největší u mladých listů. Je též vyšší u štěpovaných keřů nežli u keřů právo koře nných a stoupá s velikostí tvaru keře. I přihnojení révy bórem vyvolává vyšší intenzitu dýchání. V koruně listové u téhož keře je vyšší intenzita dýchání hlavně u listů zastíněných, které při tomto pochodu produkují nejvíce kyseliny jablečné. Proto by měl mít pěstitel zájem na tom, aby bylo co nejvíce listů přímo osluněných.
V období před kvetením a hlavně po něm se začnou na letorostech objevovat osy druhého řádu – zálistky (fazochy). Vyrůstají v paždí každého hlavního listu. Jejich morfologická a anatomická stavba se nijak neodlišuje od hlavních letorostů, mají pouze menší rozměry. Zálistky rostou intenzivně hlavně při krátkém řezu a při malém zatížení keřů plodnými očky nebo při vyšší vlhkosti půdy a nadbytku dusíku. Ve střední části vzpřímených letorostů narůstají zálistky delší, je-li zachován vrchol Setorostu. Při odstranění vrcholu narůstají zálistky nejvíce ve vrcholové části letorostů. Visí-li letorosty k zemi, narůstají zálistky jen slabě. Při obloukovitém ohnutí letorostů s nící vrcholovou částí vyrůstají zálistky se zvýšenou intenzitou na vrcholku oblouku.
Zálistkové listy mají vyšší intenzitu asimilace, transpirace i dýchání nežli hlavní listy. Asimiláty z nich začínají odtékat při 40 % konečné velikosti a při dosažení 65 % konečné velikosti se do nich zastavuje přítok asimilátů. Asimiláty z fazochových listů se transportují buď do výše položených listů fazochu, nebo putují po hlavní ose do kvetenství či hroznů položených na ní. Nikdy nejsou transport ovány do vrcholu hlavního letorostů nebo ke kořenům či listům hlavního výhonu. Tato specializace v transportu asimilátů z fazochových listů jde tak daleko, že asimiláty z fazochů situovaných po levé straně hlavní osy jsou transportovány do hroznů vyrůstajících na této straně hlavní osy a z fazochů na pravé straně zase jen do hroznů na této straně osy. Toto zjištění množství a směru transportu asimilátů z fazochů se využívá při ošetřování listové plochy keřů révy. Fazochy narůstající ve spodní polovině letorostů se vylamují při intenzivních způsobech pěstování révy. To proto, že příliš zahušťují listovou zónu kolem hroznů a v době zrání hroznů jsou listy těchto fazochů již zestárlé a málo výkonné. Fazochy ve vrchní části letorostů se zaštipují za 3. až 4. listem, aby se využilo produkce asimilátů v těchto listech a směru jejich transportu k hroznům. Vede to ke zvýšení cukernatosti hroznů.
Celková listová plocha keře je velmi důležitou složkou jak pro tvorbu sklizně, tak pro její jakost a pro zakládání kvetenství, vyzrávání dřeva a růst kořenů i zásobních látek v nich. Listová plocha volně a bez řezu rostoucích keřů se vytváří jinak nežli listová plocha keřů řezaných. Při volném růstu keře se vytvoří zjara velmi rychle velká listová plocha, protože na keři vyraší velký počet oček. Jednotlivé listy zůstávají malé a mají velký obsah sušiny. Na velmi krátce řezaných keřích a s malým zatížením plodnými očky narůstají sice dlouhé letorosty s velkými listy, ale celková listová plocha se zvětšuje pomalu a zvětšování trvá dlouhou dobu. Velká listová plocha neřezaných keřů způsobí svou intenzivní fotosyntézou na počátku vegetace zvýšení cukru v kořenech, a tím rychlejší přijímání minerálních živin, zejména draslíku, ve srovnání s keři krátce řezanými. V dalších fázích vegetace se u neřezaných keřů značně zahustí listová plocha, což se negativně obrazí na vývoji keřů. Řezem keřů neregulujeme jen úrodu, aie i tvorbu listové plochy a její osvětlení a dále poměr mezi listovou plochou a úrodou, který je velmi důležitý pro jakost plodů. Proto je nutné volit správné zatížení keřů plodnými očky. Zatížení se pohybuje mezi 6-12 očky na m2 půdního povrchu vinice. Tím se dá vyprodukovat, i optimální pokryvnost listoví, která se má pohybovat kolem 2. To znamená, že na 1 m2 povrchu půdy vinice připadají 2 m2 listové plochy keřů révy.
Ani při optimální pokryvnosti listoví nejsou všechny listy přímo osvětleny sluncem. Ploše listů přímo osvětlených sluncem říkáme solární listová plocha a její velikost se pohybuje kolem 30 – 35 % z celkové listové plochy u moderních způsobů vedení. Ve zvyšování solární listové plochy vhodným rozmístěním letorostů je stále ještě skryta rezerva dosahování dobrých úrod při vysoké jakosti hroznů, jak ukazují nejnovější způsoby vedení a řezu révy vinné.
Listová plocha slouží k tvorbě úrody a načerpání zásob plastických látek do kořenového systému. Při pěstování révy vinné nelze usilovat jen o vytvoření velké listové plochy, ale i o její maximální oslunění. Aie ani velká a oslu-něná listová plocha nemusí znamenat vždy vysokou produktivitu asimilace. Čím větší listová plocha připadá na jednotku sklizně hroznů, tím nižší bývá produktivita asimilace, protože vyrobené asimiíáty neodcházejí dosti rychle do center spotřeby a určité nahromadění asimilátů v listech zpomaluje tvorbu dalších. Proto může vést často zvýšené využití listové plochy úrodou hroznů ke zvýšení její produktivity. Nejmarkantněji se to projevuje při používání dlouhého řezu na tažně. Na tažních se zvyšuje počet i velikost hroznů a poněkud se brzdí růst ve srovnání s řezem na dvouoké čípky. Tím se upraví poměr mezi úrodou a listovou plochou ve prospěch hroznů. V listech se pak objeví vyšší obsah chlorofylu a jejich produktivita se zvýší. Zvýšení sklizně dosažené dlouhým řezem na tažně nesnižuje její jakost, není-ii překročen optimální počet oček na jednotku plochy vinice.

Zdroj: Rukověť vinaře (V. Kraus, V. Hubáček, P. Ackermann), Nakladatelství Brázda, s.r.o.