Květní laty, na nichž se během fenofáze kvetení rozvíjejí kvítky, vznikají jako nepatrné základy květenství v očkách letorostů o jeden rok dříve, než ke kvetení,dojde. Tomu pochodu říkáme zakládání (iniciace) kvěíenství. Podle současných znalostí probíhá zakládání květenství ve velmi úzké závislosti na intenzitě osvětlení a na teplotě. Pozorujeme-li růst letorostů révy, vidíme, že se z vrcholového souboru listů postupně oddělují lístky, které se rozvíjejí a narůstají. Tím, že narůstá vrcholek se souborem nově se tvořících lístků, vzdaluje se postupně lístek, který se od vrcholku oddělil, od vrcholového souboru a narůstá v list. V době, kdy se lístek od souboru oddělí, nese již v paždí základ zimního očka. V něm je vytvořena kratičká osa budoucího letorostů, která vyroste po vyrašení očka v příštím roce. Na této ose jsou základy dvou spodních listů. Když se list s očkem ve svém paždí vzdálí od vrcholku tak, že zaujímá 7. – 8. místo počítaje shora, je již osa budoucího letorostů v přilehlém očku delší a nese 5 – 6 začátků listů. V tu dobu se růst osy na čas zastaví a než dojde k pokračování jeho růstu, vznikne na ose hrbolek, z něhož se postupně vytvoří květenství. Vznik základního hrbolku je však podmíněn vhodnými světelnými a tepelnými podmínkami, které jeho vzniku předcházely. Předpokládá se, že akceptory (příjemci) popudu vnějších podmínek k založení hrbolku květní laty jsou základy prvních dvou listů založených na ose uvnitř očka již v době, kdy list byl členem vrcholového souboru listů.
Květenství se začínají zakládat při teplotě 20 °C. Ke značnému útlumu tohoto procesu dochází při teplotě 40 °C. Nejvíce květenství se zakládá při teplotě 30 °C. Při zjišťování nutné délky působení této teploty během dne se ukázalo, že při působení 1 hodiny denně se květenství nezakládají. Působí-li však optimální teploty 4 hodiny denně, založí se stejný počet květenství, jako kdyby teplota působila 16 hodin denně. K založení květenství však nestačí jen teplota, ale zároveň je nutná i určitá intenzita osvětlení. Čím vyšší je teplota, tím vyšší musí být i intenzita osvětlení. Při teplotě 25 °C se dosahuje optima při světelné intenzitě 3600 luxů a při teplotě 30 °C musí být intenzita osvětlení vyšší, má-li být dosaženo většího počtu založených květenství. Stupňování intenzity osvětlení má hlavně význam při teplotě 30 °C, protože při této teplotě vyvolá zvýšená intenzita osvětlení tvorbu rozměrnějšího základu květní laty, tedy i větších hroznů. Schopnost k založení květenství nemá rostoucí očko dlouhou dobu. Jakmile se očko posune na 10. pořadí od vrcholku letorostů a květenství v něm založeno nebylo, pak se již založit nemůže, i když jsou podmínky prostředí příznivé.
Uvedená fakta je možno doložit praktickými poznatky při pěstování révy v méně příznivých klimatických podmínkách, kde se pro ni musí vyhledávat zvláště chráněné a teplé polohy s celodenním osvětlením, které se zlepšuje na prudkých svazích. V blízkosti obydlí se vysazuje réva k jižním zdem, které se natírají na bílo, aby odrážely sluneční paprsky. Zlepšení mikroklimatických podmínek má tedy význam nejen pro urychlené zrání hroznů, ale i pro lepší zakládání květenství a pro ziepšení podmínek odkvětu révy. V našich klimatických podmínkách se zakládají květenství v očkách révy od poloviny května do konce července. V tomto období by měla být listová plocha letorostů, které ponecháme k plodností v příštím roce, dobře osluněná. Jejich zastínění znamená snížení úrody v příštím roce. Zastínění nesmí přicházet ani od jiných předmětů, stromů Či budov, ani od jiných částí vlastních keřů. Proto se do vinice nesmějí vysazovat stromy a solitérní keře révy se nesmějí vysazovat na místo, kde nemají celodenní oslunění.
Po založení květenství v očku následuje postupné vytváření jednotlivých částí květenství, které nazýváme základní diferenciace květenství. Tento pochod pokračuje asi do poloviny srpna, kdy se veškerý růst v očkách zastavuje a zimní očka vstupují do organického klidu neboli dormance. V období organického klidu se stav začátků květenství v očkách nemění. Teprve koncem zimy a počátkem jara, kdy se očka plně vymaní z endogenního klidu (dormance) a nastupují do vynuceného klidu, začne znovu narůstat osa, základy listů a postupně i druhá fáze diferenciace květní laty nastartuje její další nárůst. Tomuto pochodu říkáme dodatečná diferenciace. Při ní narůstá konečná velikost zárodku květenství. Tato velikost je závislá nejen na přílivu vody a živin, jmenovitě dusíku, ale i na celkovém počtu květních lat, které se na keři révy vyvíjejí současně. Dostatkem vody a dusíku v půdě a pomocí malého zatížení keře plodnými očky se dají vyprodukovat velké základy květenství a později i velké hrozny při dobrém odkvetení lat. Záleží však i na rychlosti biologických pochodů při narůstání zárodku osy a při dodatečné diferenciaci květenství. Při rychlém rašení, které přichází v abnormálně teplém jaru, narůstá osa příliš rychle a dodatečná diferenciace květní laty se ukončí příliš brzy – hrozny zůstanou menší. Při vleklém rašení za nižších teplot převažují pochody diferenciace květní laty nad rychlostí růstu osy a hrozny narostou velké za předpokladu příznivých podmínek opylení a oplodnění.
Vlastní období kvetení je velmi náročné na příznivé počasí. Kvítky rozkvétají hlavně v dopoledních hodinách (8-11) a při rozkvětu shazují celou čepičku vytvořenou ze srostlých korunních plátků, jejíž spodní okraj se uvolní a zdvihne vzhůru. Po odpadnutí čepičky praskají za pěkného počasí prašníkové vaky, které se otevírají směrem k bližně. Z nich se vysype mráček pylu, který obklopí bliznu. Otevření prašníků je ovlivňováno teplotou vzduchu, která se musí pohybovat alespoň kolem 15 °C. Čím je teplota vyšší a vzduch sušší, tím je otevírání prašníků jistější. Déšť a vysoká vzdušná vlhkost brání otevírání prašníků. Je to způsobeno tím, že roztržení vnější stěny pylového vaku, v němž jsou pylová zrnka, je založeno na sesychání. Největší procento kvítků se opylí vlastním pylem v okamžiku, kdy praskne pyiový vak a pyl je vržen proti bližně. Jen velmi málo kvítků se opylí přenosem pylu větrem nebo hmyzem. Na bližně jsou drobné výrůstky – papily, na nichž se vytváří hustý lepkavý sekret. Pylová zrnka ulpělá na bližně absorbují sekret a začnou pozvolna bobtnat. Jejich blána, která je chrání před stykem s vnějším prostředím, se roztrhne a vyrůstá pylová láčka. Ta potom proroste bliznou, čnělkou a semeníkem k jednomu z vajíček.
Klíčeni a růst pylové láčky silně ovlivňuje teplota. Při teplotě 15 °C vyklíčí jen nepatrné množství pylových zrn. Při této teplotě je růst pylové láčky tak pomalý, že proroste z biizny k vajíčku za 5 – 7 dní. Optimální klíčeni i růst pylových láček probíhá při teplotě 25 – 30 °C, kdy pylové láčky dosáhnou vajíček již za několik hodin. Pylová zrna neklící vůbec v dešťové vodě. Jestliže delší déšť smyje sekret z blizen a usadí se na nich kapky vody, nemohou na nich pylová zrna vyklíčit. Jestliže se sekret jen zředí dešťovou vodou, je klíčeni ztíženo a ve zředěné tekutině vyklíčí jen málo pylových zrn. Ve vodě nebo silněji zředěném prostředí sekretu blizen popraskají nejen vrchní obaly pylových zrn, ale i vnitřní blána a obsah se rozteče do kapičky vody.
Po oplodnění vajíček v semeníku začíná nasazování bobulí, tj. zvětšování semeníku a jejich přeměna v bobule hroznu. Ke zvětšování semeníku dávají impuls auxiny, které přicházejí ve třech vlnách. První impuls je dán klíčením pylu na bližně, protože pyl je bohatým zdrojem auxinů. Druhý impuls se vyvíjí, jakmile pylové láčky dosáhnou vajíček a dojde ke splynutí. Třetí impuls vzniká při vývoji semene z vajíčka. Nedojde-ii k oplodnění vajíček, mohou být některé bobule nasazeny partenokarpicky, vlivem vnějších auxinů, které proudí do semeníku stopečkou kvítku z letorostu. Ale to jen tenkrát, je-li v letorostu dostatečná koncentrace auxinů a není-li většina spotřebována při bujném růstu ve vrcholcích letorostu. Ke zvýšení hladiny auxinů v letoros-tech může napomoci zaštípnutí vrcholků letorostů, čímž se odstraní místo spotřeby auxinů. Množství auxinů vkvětenstvích se zvýší a to vede ke zlepšení násady bobulí. Tohoto zásahu se užívá pň pěstování skleníkových odrůd s velmi řídkými hrozny nebo při osečkování letorostu při vedení Vertiko.
Podobného účinku se dosahuje kroužkováním letorostu v místě pod květenstvím, čímž se zvyšuje hladina plastických látek v letorostech.
Nasazování bobulí neprobíhá u všech odrůd bez obtíží, často se stává, že část nebo většina či všechny kvítky opadnou. Může to být ještě před kvetením, během něho nebo mohou opadnout drobné bobulky po odkvětu. Tomuto projevu se říká sprchávání. Příčiny sprcháváníjsou rozmanité. Mohou to být nepříznivé klimatické podmínky – chladno a déšť, onemocnění virovou svinutkou, chlorózou, napadení květenství plísní šedou, nadměrné hnojení dusíkem nobo chlévskou mrvou nedostatečně rozleželou, nevhodná podnož, nedostatečně prošlechtěná odrůda či klon, které mají ke sprchávání sklony. Sprchávání způsobují též některé herbicidní látky, hlavně na bázi 2,4 D. Může to být i nedostatek některých miroprvků (B, Zn, Mo).
Jakmile jsou bobule nasazeny, probíhá období růstu bobulí, které rozdělujeme do tří růstových period:
I. Rychlé zvětšování oplodí, vývin embrya stagnuje. Tato perioda trvá v závislosti na odrůdě a počasí 3 – 5 týdnů po nasazení bobulí. Bobule rychle narůstají tím, že se v dužině bobulí (oplodí) zvětšuje počet buněk narůstáním většího počtu jednotlivých vrstev buněk, které oplodí vytvářejí. V tomto období potřebuje réva dostatek vody a dusíku, aby se vytvořil co největší počet vrstev buněk dužniny, a tím byl dán předpoklad pro tvorbu velkých bobulí ve třetí růstové periodě, kdy se buňky jen roztahují.
II. Vyvíjí se embryo, endosperm, obaly semen. Oplodí se po určitou dobu nezvětšuje, velikost bobulí zůstává stejná, protože procházejí změny uvnitř bobule.
III. Další zvětšování oplodí. Tentokrát se zvětšují bobule naléváním, to jo roztahováním buněk narostlých v první periodě. To trvá až do zaměknutí bobule, kdy je dosaženo její konečné velikosti.

Zdroj: Rukověť vinaře (V. Kraus, V. Hubáček, P. Ackermann), Nakladatelství Brázda, s.r.o.