Vitis riparia (réva pobřežní) je druh, který je velmi vzdorný proti révokazu, houbovým chorobám a jeho kořenový systém má dobrou odolnost proti zimním mrazům pronikajícím hlouběji do půdy. Ve volné přírodě roste nejvíce kolem řek. Daří se mu nejlépe v hlubokých, provzdušených humózních a dostatečně vlhkých půdách, které mají nízký obsah vápníku. Má krátkou vegetační dobu a proti suchu je málo odolný. Řízky zakoreňují velmi dobře, ale kořenový systém se vyvíjí nehluboko pod povrchem půdy. S většinou evropských odrůd srůstá dobře. U nás se rozšířila nejvíce selekce V. riparia Portalis. Hlavní význam této podnože byl v době, kdy se užívaly malé tvary keřů révy (hlava) v husté výsadbě. Nejlepší výsledky dávala na půdách s kyselou reakcí a v místech s vyššími srážkami. Byla vhodná pro severní vinařské oblasti, protože má krátkou vegetační dobu a urychluje zrání hroznů, podporuje tvorbu barviva ve slupkách a zmírňuje bujný růst některých příliš bujně rostoucích odrůd. Na ní naštěpované odrůdy plodí brzy a hojně, snižuje se náchylnost na sprchávání. Je vhodná pro stolní odrůdy na malých tvarech, protože se na této podnoži zvětšuje velikost bobulí.
Ve většině vinařských oblastí byla V. riparia vyloučena z pěstování, protože se dnes užívají větší tvary keřů a pro ně je její vzrůstnost příliš nízká, a to zvláště při větším zatížení keřů. Při delších suchých obdobích keře zeslábnou příliš. Dá se používat jen na půdách s nízkým obsahem vápníku (do 6 % aktivního vápna). Proti háďátkům má střední odolnost a k virovým onemocněním je středně až velmi náchylná.

Vitis rupestris (réva skalní) má dlouhou vegetační dobu a bujný růst. Snáší poněkud více vápníku v půdě (do 12 % aktivního vápna). Odolnost proti suchu není vysoká, proti révokazu i houbovým chorobám je velmi dobrá. Prodlužuje vegetaci a zpožďuje zrání hroznů naštěpovaných odrůd. Používala se nejvíce v selekci V. rupestris du Lot v jižních vinařských oblastech. Pro severní vinařské oblasti se vůbec nehodí. Její užívání je siině omezeno ve prospěch vhodnějších podnoží.

Vitis berlandieri (réva vápnomilná) má dlouhé vegetační období, roste středně bujně, snáší sucho i vyšší obsah vápníku v půdě (do 40 % aktivního vápna). Odolnost proti révokazu je poněkud nižší nežli u dvou předchozích druhů, houbovým chorobám odolává dobře. Kořenový systém je málo odolný proti zimním mrazům a protože velmi špatně zakořeňuje, nedá se používat jako podnož. Má též malou slučitelnost s evropskou révou. Je vhodným doplňkem k vlastnostem předchozích dvou druhů, a proto byla použita ke křížení s nimi. Vznikly tak nejpoužívanější podnože: kříženci s V. riparia pro severní vinařské oblasti a s V. rupestris pro oblasti jižní Evropy.

Zdroj: Rukověť vinaře (V. Kraus, V. Hubáček, P. Ackermann), Nakladatelství Brázda, s.r.o.