Současně umožňuje hluboká orba prosytit živinami i spodnější vrstvy půdy, kde bývá živin nedostatek. Hlavně jde o zásobení spodních vrstev takovými živinami, které jsou v půdě těžko pohyblivé, což zaručí harmonickou výživu révy na delší období. Kdybychom neprohnojili spodní vrstvy fosforem, draslíkem a hořčíkem, které se v půdním profilu hůře pohybují, pak by se do spodní vrstvy půdy dostával jen dusík, který je v půdě lehko pohyblivý, réva by jej přijímala jednostranně jako nevyrovnanou výživu a to může vést k mnoha poruchám v růstu a plodnosti.

Způsob přípravy půdy a hnojení závisí na tom, jak byla půda využívána v období před plánovanou výsadbou vinice. Má-li být vinice vysazována na pozemku, kde delší období vinice nebyla a půda se využívala polními plodinami, pak bývá zásoba živin soustředěna hlavně ve vrchním horizontu půdy do hloubky 0,3 m, a proto je důležité doplnit živinami spodní půdní horizont od 0,3 m do 0,6 m. Na takových pozemcích, kde se pod polní plodiny oralo stále do stejné hloubky, a to zviáště tam, kde se k tomu užívají těžké traktory, bývá v určité hloubce vytvořeno zhutnělé podbrázdí, jmenovitě na hlinitých půdách. V takové situaci se doporučuje alespoň 2 – 3 roky před založením vinice pěstovat na pozemku rostliny na zelené hnojení, aby se půda za současného rozmetání části dávky kompostu nebo chlévského hnoje obohacovala humusem a zlepšovala se její struktura prokořeňováním půdy rostlinami zeleného hnojení. V prvním roce pozorujeme do konce května růst plevelů, abychom zjistili rovnoměrnost porostu a poznamenáme si do plánku místa, kde je růst slabý. Na nich pomocí rýče zjistíme strukturnost půdy. Obvykle tam půda bývá nejvíce zhutnělá. Těmto místům musíme věnovat při přípravě větší pozornost. Plevele pak rozdrtíme a půdu zoráme na hloubku cca 0,3 m nejlépe pluhem s podrývákem. Po srovnání povrchu ihned zasejeme směsku: 20 kg inkarnátu, 20 kg vikve (Vicia villosa), 30 kg pelušky, 8 kg jílku italského, 6 kg svazenky, 6 kg ředkve olejné. Směska rozvíjí kořeny v různé hloubce a hlavně zlepšuje půdní strukturu. Necháme ji růst přes zimu. Zjara se směska poseče a pak se drtí po zaschnutí zelené masy diskovými branami tak, aby se promíchala s půdou. Je-li to nutné, tedy dvěma směry. Pak následuje znovu hluboká orba do 0,4 m a po urovnání povrchu výsev hluboko kořenících dlouhodobých rostlin: 5 kg inkarnátu, 5 kg švédského jetele, 4 kg bílého jetele, 15 kg vojtěšky, 6 kg jílku italského a 8 kg hořčice žluté, která se musí včas posekat, aby se nevysemenila. Směs zůstane na místě 2 roky.

Před výsevem trvalé směsi zjistíme rozborem půdy obsah živin a je-li nutné přihnojení minerálními hnojivy, rozhodíme jich část před orbou pod směsku. Touto druhou směsí připravíme půdu pro rigolaci do větší hloubky. Stejným způsobem připravujeme půdu pro výsadbu vinice na pozemku, kde byla stará výsadba vinice vyklučena. Na takových pozemcích je kromě utužené půdy v místech průjezdu traktorů také tzv. únava půdy. Tento nepříznivý projev vzniká při pěstování monokultury na stejném pozemku po dlouhou řadu let. Čím dříve se vysadí vinice po vinici, tím je projev únavy půdy intenzivnější a růst nově vysazených keřů slabší a pomalejší. Únavu půdy je možno likvidovat nejlépe vydatným hnojením chlévským hnojem a pěstováním jiných plodin po dobu několika let. Nejvhodnější jsou takové rostliny, které prokořeňují půdní profil do hloubky 0,6 m. K tomu se velmi dobře hodí vojtěška, tolice dětelová, na vápenité půdy vičenec nebo do většiny půd i písčitých nebo těžkých je velmi vhodná komonice bílá, která koření hluboko a vytvoří až 301 sušiny na hektaru plochy. Aby bylo prokořeňování stejně intenzivní ve všech horizontech, jsou vhodné směsi vytrvalých rostlin s různě hluboko se rozvíjejícím kořenovým systémem. Příklad takové směsi s vojtěškou byl uveden výše. Podle půdních poměrů na stanoviši lze vytvářet další směsi i s jinými vytrvalými rostlinami.

Po dvouletém pěstování vytrvalé směsi, kterou sežínáme tak, aby zůstávalo vysoké strniště, připravíme půdu rigolaci pro výsadbu vinice. Nejvhodnější termín rigolace je konec srpna, začátek září. Před rigolaci rozmetáme zbytek minerálních hnojiv potřebných pro zvýšení zásoby živin. Na pozemcích, kde se již vinná réva pěstovala, není většinou nutné žádné zásobní hnojení. Živin tam bývá dostatek, některých dokonce přebytek. Většinou nebývají rovnoměrně rozděleny do celého půdního profilu. Při rigolaci dojde k promíchání spodních a vrchních vrstev půdy a rovnoměrnost zastoupení živin se zlepší. Na pozemcích, kde se dříve pěstovaly jen polní plodiny, bývá spodní horizont živinami chudý a jejich doplnění je důležité. Nejhorší bývá stav na pozemcích, které byly dlouhou dobu pusté, zvláště tam, kde kromě křovinného porostu rostly i akáty. Tam bývá dohnojení nutné i většími dávkami minerálních hnojiv.

Množství minerálních hojiv, která dáváme do půdy před založením vinice jako zásobní hnojení proto, aby byla dosažena přibližně optimální zásoba živin pro vinnou révu na delší časové období a pokud možno v celém půdním horizontu, z něhož réva živiny odebírá, se řídí jednak obsahem živin v půdě a jednak mechanickým složením půdy. Nejméně živin dáváme do půd lehkých, písčitých nebo štěrkovitých, z nichž by se vyplavily. Na půdách středně těžkých a těžkých je vyšší obsah jílovitých částic a obvykle i vyšší obsah humusu. Tím stoupají poutači síly půdy a živiny jsou v ní zadržovány. Na jíiovitých částečkách přilnou minerální látky a jsou jen zvolna uvolňovány do půdního roztoku. Tam, kde se zakládá vinice na těžších půdách, které nebyly obdělávány a byl na nich jen křovinný porost, tam jsou poutači schopnosti jílovitých částeček zvláště vysoké a tam je nutné intenzivnější vyhnojení před založením vinice.

Dávky živin potřebných k dohnojení půdy můžeme přibližně vypočítat z údajů půdního rozboru a v závislosti na obsahu jílu v půdě. Před rigolaci odebereme vzorky půdy odděleně z vrchního horizontu A (0 – 30 cm) a z horizontu B (31 – 60 cm). Na ploše jednoho hektaru uděláme podle různorodosti půdního složení 20 – 40 vrypů buď sondovací tyčí, nebo drenážním rýčem. Všechny vrypy z horizontu A smícháme, půdu dobře promícháme a odebereme 1 průměrný vzorek o hmotnosti asi 1,5 kg. Totéž uděláme s půdou z horizontu B. Oba půdní vzorky náležitě označíme a dodáme do laboratoře k rozboru na zjištění obsahu hlavních živin P, K, Mg, CaCO3 , případně bóru, a ke zjištění pH. V případě, že se na pozemku vyskytuje v některých částech velmi odlišné složení půdy, odebereme půdní vzorky odděleně.

Před založením vinice by měia půda obsahovat takové množství živin, aby je mohla réva odebírat z půdy rovnoměrně po dobu trvání vinice s tím, že v průběhu let v určitých etapách přidáváme hnojením živiny do vrchního půdního horizontu, protože to již není možné dodávat je do hloubky. Tam je mohou postupně v omezené míře dopravovat jen směsky na zeíené hnojení vysévané do meziřadí vinic. Svými kořeny je odebírají z vrchního horizontu a nárůstem kořenů dopravují do horizontu spodního, který by však měl určitou zásobu živin mít již před založením vinice. Práh živin potřebných pro rovnoměrnou výživu révy nazýváme prahem výnosové jistoty.

  • Pro fosfor je práh výnosové jistoty na lehkých půdách 80 ppm (tj. 80 mg P na 1 kg půdy), na půdách středně těžkých 100 ppm a na půdách těžkých 120 ppm.
  • Pro draslík je práh výnosové jistoty na písčitých půdách 60 – 80 ppm, na lehkých půdách 120 ppm, na středně těžkých 300 ppm a na těžkých 350 ppm.
  • Pro hořčík je práh výnosové jistoty závislý na obsahu draslíku v půdě a musí tvořit jednu třetinu obsahu draslíku, aby se obe živiny přijímaly ve správném poměru.
  • Pro bór je práh výnosové jistoty na lehké půdě 0,8 ppm, na středně těžké půdě 1,2 ppm a na půdě těžké 1,5 – 2 ppm.
  • Pro vápník nelze udat průměrnou hodnotu, protože ho bývá ve většině vinohradnických půd České republiky nejen dostatek, ale spíše přebytek. Orientačním číslem by měl být obsah kolem 3 % CaCO a pH půdy kolem 6 – 7. Meliorační vápnění před založením vinice přichází v úvahu hlavně na půdách s nízkým pH (4 – 5) nebo na půdách písčitých, i když mají pH optimální. Na nich se lehko uvolňuje draslík i hořčík a k nim by měl být v dostatečném množství i vápník, neboť tyto tři živiny se vzájemně velmi ovlivňují při příjmu révou a může docházet k nerovnoměrnému příjmu některé z nich.

Zdroj: Rukověť vinaře (V. Kraus, V. Hubáček, P. Ackermann), Nakladatelství Brázda, s.r.o.