Dříve nejběžnější způsob výsadby pomocí hydrovrtů je vhodný hlavně do písčitohlinitých půd. Nehodí se do půd těžkých, kde vznikají příliš zpevněné stěny vodou vyvrtaných jamek a sazenice zpočátku rostou pomalu. Ani v kamenitých půdách nejsou podmínky pro výsadby hydrovrtem. Tam je nejlepší výsadba do jamek vyhloubených rýčem. Jamky půdorysu 20 × 20 cm a do hloubky 40 cm se vyhloubí v řadě tak, aby nevybočovaly do meziřadí. Na dno jamky se dá dobře rozložený kompost, ale nepřidáváme do nich žádná minerální hnojiva, která by po rozpuštění poškodila mladé kořínky révy. Nanejvýš můžeme do jamky přidat tabletu pomalu rozpustného hnojiva užívaného v okrasném zahradnictví nebo v lesnictví při výsadbě dřevin. V úrodných, humusem bohatých půdách a v oblastech bohatších na jarní dešťové srážky se vysazuje průbojem. Tvary průbojů jsou různé. Mohou to být nerezové nebo pozinkované trubky průměru 4 – 5 cm, které jsou zakončeny celokovovou špičkou z tvrdého materiálu a mají na horním konci pFíčně navařenou rukojeť pro obě ruce, případně v odpovídající vzdálenosti od spodního konce příčný nášlapník určující zároveň hloubku jamky. Průboje mohou být i ploché (sázecí meče), které se zatnou do půdy, otočí se jimi a pracovník je pak nahne k sobě i od sebe, čímž poněkud zpevní stěny jamky, aby se do ní dala vložit sazenice. Výsadba průbojem má tu výhodu, že se nenaruší vláhový systém půdy slehlé po letní rigolaci a okolí sazenic tak nevysychá jako při hloubení jamek rýčem. Kromě toho jde práce podstatně rychleji a výkony jsou podobné jako při používání hydrovrtů. Není nutné vytyčování pomocí „kráčat", ale sází se podie značkami opatřeného lanka. Při použití průbojů je možno vysazovat bez vody nebo se po vložení sazenice do jamky vyhloubené průbojem nalije asi 1 litr vody. Pak se sazenice v jamce upevní tím, že se průboj vetkne vedle sazenice tak, aby se přikloněním průboje k sazenici přitlačila půda k ní.
Při všech způsobech výsadby je důležité, aby byly kořeny révy v jamce náležitě rozprostřeny a nebyly obráceny směrem vzhůru, což se někdy stává při výsadbě hydrovrtem nebo průbojem. Proto se musí sazenice napřed zasunout hlouběji a pak povytáhnout. Tím se kořeny obrátí dolů. Dále je důležité, aby byla půda koiem sazenic dobře upevněná a nebyly tam vzduchem naplněné otvory, v nichž kořeny nebo kořenové kmeny plesnivějí. Proto se musí dávat důraz na dobré upevnění sazenic v půdě zvláště při výsadbě hydrovrtem nebo průbojem. Důležitá je také hloubka výsadby sazenice. Místo štěpování musí z půdy vyčnívat asi 5 cm. Je-li sazenice vysazena tak hluboko, že se místo štěpování dostane pod povrch půdy, pak vznikají na ušlechtilé části sazenice rosné kořeny, které musí být každoročně odstraňovány, což je veimi pracné. Kdybychom je na sazenicích ponechali, byl by brzy potlačen růst kořenů na podnoži, sazenice by se staly právo koře nným i a trpěly by suchem, mrazem i révokazem.

Pokud nebyly sazenice parafinovány, nemůžeme je po vysázení ponechat bez zakrytí. Slunce by velice brzy vysušilo roub a sazenice by uhynuia. Proto se musí zakrýt navršenou půdou. Nakrýváme jemnou půdou a kopeček udržujeme kyprý, aby letorosty rostoucí z roubu mohly brzy kopečkem půdy prorůst. Nakrývání sazenic na ochranu před sluncem má značné nevýhody v tom, že se musí kopečky stále kypřit a současně i v tom, že jsou jemná pletiva etiolizovaných letorostů napadána drátovci a housenkami můry osenní. Parafinované sazenice těmito škůdci netrpí, ale trpí daleko více okusem zajíci, kteří uhryznou letorost až u dřevité části a tak někdy sazenice zcela zničí. Proto je vhodné dávat na parafinované sazenice ihned po výsadbě ochranné košíky. To ovšem vyžaduje vytyčení pozemku po výsadbě opěrnými tyčkami, aby se košíky mohly uchytit.

Zvláště v suchých vinohradnických oblastech se ujalo mulčování půdy kolem sazenic pomocí pásu černé mulčovací fóíie. Sazenice vysazené průbojem bez kráčat se zakryjí pásem mulčovací fólie položené kladečem fólie, podobně jako se to užívá při školkování štěpů v révové školce. Sazenice pod fólií naznačují místa, kde je nutno fólii proříznout nožem nebo propálit drátem, tak aby se roub dosta! nad povrch fólie. Kladení fólie je třeba udělat hned po výsadbě, dokud sazenice neprorůstají parafínovou vrstvou, protože by se letorosty ulámaly. Nejlépe se klade fólie za podmračného dne. Je-li slunečno, je pod fólií tak teplo, že se parafín rozpouští a stéká dříve, než stačíme prořezat díry a vysunout rouby nad fólii. Výhody mulčování fólií spočívají v tom, že se půda rychleji ohřívá a přitom se pod fólií udržuje vlhko. To má příznivý vliv na růst sazenic a hlavně na rozvoj kořenového systému. Tím se vinice dostává dříve do plodnosti a současně se zlepšuje i ujatelnost sazenic. Kolem sazenic nerostou plevele a nemusí se tam půda kypřit. Nevýhodou jsou zvýšené náklady na černou mulčovací fólii a nutnost velmi opatrného obdělávání půdy v meziřadí vinice. Kolem fóíie se obvykle ničí plevele herbicidem.

Při výsadbě vinné révy na zahradě, kde se obvykle jedná o výsadbu jednořadovou podél cesty nebo podél plotu či jižní stěny, zpracováváme půdu též do hloubky, ale jen vykopáním příkopu. Pás půdy široký 100 – 150 cm prokypříme do hloubky 60 cm rigolováním. Nejprve vyhodíme do hloubky 20 cm vrchní ornici na jednu stranu příkopu. Poté vyhodíme dalších 20 cm hloubky příkopu na druhou stranu. Pak na dno 40 cm hlubokého příkopu rozházíme kombinované hnojivo s mikroprvky (kupř. Cererit) v množství 0,3 kg najeden čtvereční metr dna příkopu v půdě lehké a 0,5 kg v těžké půdě. Dále je vhodné rozházet na dno příkopu 5 -10 kg rozleželého kompostu na jeden čtvereční metr. Nakonec dno příkopu proryjeme na hloubku 20 cm a při tom dbáme, abychom hnojiva dobře promíchávali s nakypřovanou půdou dna příkopu. Po prorytí dna příkopu naházíme zpět napřed vrchní ornici a pak na ni půdu z druhé vrstvy. Tím dosáhnenme takového stavu, že napřed kořeny sazenic pronikají do vrchní ornice, která bývá dobře prohnojená a strukturní. Až zesílí kořenový systém, vrůstá do spodní vrstvy, která byla prohnojená kompostem a minerálním hnojivem, jež se zatím rozpustilo.
Podobným způsobem postupujeme i při přípravě půdy pro solitérní keře. Pro ně kopene jámy 150 × 150 cm a stejně jako při prokypřování půdy v příkopu oddělíme od sebe dvě vrchní vrstvy půdy a dno jámy prohnojíme a nakypříme. Pak do ní vrátíme vrchní a nakonec spodní vrstvu půdy.

Zdroj: Rukověť vinaře (V. Kraus, V. Hubáček, P. Ackermann), Nakladatelství Brázda, s.r.o.