Po výsadbě je půda ušlapaná, a proto je nutné prokypřit jak meziřadí, tak půdu kolem keřů. Kypření půdy se opakuje velmi často a kolem keřů musí být půda stále v kyprém stavu. To podporuje růst kořenů. Současně se kypřením ničí plevele, které rostou rychleji nežli miadé sazenice a brzy by jejich hustý porost sazenice zceia zahiušil. V plevelném porostu se drží rosa a ta podporuje rozvoj houbových chorob na listech sazenic.
Jakmile vyrostou z naštěpované části sazenic zelené výhony, přikročíme k podlomu. Nejprve ponecháme na každé sazenici 2 letorosty a ostatní zcela odstraníme. Podlom uděláme brzy, dokud jsou letorosty kolem 5 cm dlouhé. Ponecháváme na sazenici hlavně letorosty rašící přímo z hlavy (roubu) mladé sazenice. Nejvhodnější jsou letorosty vyrůstající co nejblíže k seříznutému vrcholovému čípku roubu, neboť pomáhají rychle vytvořit zával nad odříznutým čípkem. Jakmile jsou letorosty dlouhé 10-15 cm, tak slabší z nich zaštípneme. V následujících letech bude tvořit přechodně ponechávaný mrazový čípek na patě kmene keře. Delší ietorost co nejdříve vyvážeme k opěrnému svislému drátu, aby jeho vzpřímená poloha napomáhala rychlému růstu. Častým vyvažováním letorostu, kypřením půdy a přihnojením sazenic můžeme již v prvním roce růstu sazenic vytvořit dostatečně dlouhý přírůstek, aby mohl být ve druhém roce seříznut na výšku kmene.
Pokud nebyly sazenice parafinovány a jsou přikryty kopečkem půdy, musíme pomocí malé motyčky růvek půdy ze stran nakypřit a pak rukou opatrně odkrýt roub sazenice. Letorosty vyrůstající pod růvkem půdy jsou vybělené. Přebytečné letorosty vylámeme a opět vybělenou část ponechaných letorostů zakryjeme půdou. Nezakrytá, vybělená část by byla prudkými slunečními paprsky zničena. Teprve až v pozdním létě, když letorosty zmohutní, může být růvek zcela odkryt.
K urychlení růstu sazenic se užívá letní přihnojování. I když byla půda při rigolaci hnojena zásobním hnojením a chlévským hnojem, jsou tyto živiny většinou z dosahu malého kořenového systému sazenic. Přihnojíme-li v bezprostředním okolí sazenice lehce rozpustnými hnojivy do povrchové vrstvy půdy, prolínají živiny pomalu ke kořenům a růst se posílí. Hnojiva nikdy nerozhazujeme na listy sazenic, ani zcela blízko ke kořenovému kmeni sazenice. Místně zvýšená koncentrace živin by mohla poškodit pletiva. Rozhodíme je v okruhu kolem sazenic a zapravíme kypřením do půdy. Napřed se snažíme vyprovokovat bujnější růst pomocí dusíkatého hnojiva, většinou ledku vápenatého, který rozhodíme v polovině června. Další přihnojení uděláme za měsíc na to kombinovaným, lehce rozpustným hnojivem. Sazenice nepotřebují mnoho živin, a tak stačí malá hrstka kolem každé sazenice.
V suchých obdobích se růst sazenic zpomaluje a k jeho obnovení je nejvhodnější zálivka slabým živným roztokem kombinovaného hnojiva. Užívá se koncentrace 0,1 – 0,2 %. Živný roztok aplikujeme pomocí tenkých hydrovrtů do hloubky 15 cm v okolí sazenice tak, aby ksazenici přišly asi 21 vody. Nebo se na menších výsadbách dělají do stejné hloubky vpichy průbojem a do nich se nalévá živný roztok konví nebo hadicí z nádoby vezené na přívěsném vozíku. Na zahradě je vhodný i slabý výluh ze slepičinců nebo silně zředěná močůvka.
Pokud bychom zavlažovali sazenice do misek vytvořených při kypření půdy kolem sazenic, pak je k tomu nutné větší množství vody nebo živného roztoku. Po vsáknutí povrchové zálivky se vytvoří v miskách pevná krusta vyschlé půdy. Tu musíme co nejdříve po vyschnutí povrchu rozrušit kypřením, a tím zamezit výparu zálivkové vody a obnovit přístup vzduchu do půdy kolem sazenice. Aby půda kolem sazenic tak rychle nevysychala, můžeme ji nakrýt organickou hmotou (seno, sláma, slamnatý hnůj). Pod takovou pokrývkou se udržuje vlhkost půdy dlouhou dobu. Ke zlepšení výživy mladých sazenic se přidává do každého postřiku proti chorobám kombinované listové hnojivo, neboť i listem se přijímá malé množství živin.

Letorosty sazenic musíme intenzivně ošetřovat nejen proti peronospoře a oidiu, ale hlavně musíme pečlivě sledovat výskyt hálčivců (kadeřávka a svilušky). Jejich působení zastavuje růst letotostů a jeho obnovení po napadení tímto savým hmyzem není snadné. Výskyt hálčivců bývá nejvyšší tam, kde jsou kolem sazenic ochranné kryty před zvěří. Uvnitř krytů se tak nepohybuje vzduch a bývá tam tepleji. Na mladých sazenicích se většinou draví roztoči nevyskytují a nemohou se dostávat z jednoho keře na druhý, dokud není vinice svou listovou plochou v zápoji. Proto je nutné používat proti hálčivcům chemickou ochranu.
Letorosty pečlivě ošetřované výsadby rostou poměrně rychle, a to hlavně v srpnu a září. Při bujném růstu narůstají v úžlabí každého listu osy druhého řádu – zálistky (fazochy). Má-li být výhon v následujícím roce použit k vytvoření kmene budoucího keře, pak musíme zálistky velmi brzy po jejich objevení vylamovat. Kdybychom je vyoamovali až na nich naroste několik listů, zůstávají po vylomení na hlavním výhonu velké jizvy. Zcela nevhodné je ponechat zálistky bez vyiamování volnému růstu. Mnohé z nich zdřevnatí a pak bychom je museli odstřihovat zjara nůžkami. Vzniklé rány po zdřevnatělých záiistcích se Špatně hojí. Kromě toho se vytvářejí v letorostu do zálistků směřující cévní svazky, které jsou tím mohutnější, čím bujněji zálistek roste. Po odstranění zálistků cévní svazky, které do něj směřovaly, odumírají i v hlavním výhonu, a tím se zeslabuje přechodně na určitou dobu růst letorostu na budoucím kmeni. Kromě toho mohou do otevřených ran po odstřižených zálistcích vnikat dřevokazné houby. Z uvedených důvodů je proto důležité často se opakující vylamování zálistků.
Aby růst letorostu neustával, je důležité vyvažovat neustále letorosty k opěrné tyčce. Jen vzpřímené letorosty rostou rychle. K vyvažování je vhodný papírový motouz, který zjara při řezu snadno odstraníme a který se v půdě brzy rozloží. Pokud byly sazenice zakryty růvkem půdy, narůstají ve vlhké půdě z naštěpované části rosné kořeny. Ty je třeba včas odstranit hladkým odříznutím od zdřevnatělé části. Při intenzivním ošetřování sazenic a při dostatečné vláze mohou již v prvním roce dosáhnout výhony délky 100 – 150 cm. Z nich je pak možné v následujícím roce vytvořit kmeny vysoké 70 – 90 cm. Aby dřevo letorostů dostatečně vyzrálo, musí být jejich růst koncem léta (září) zastaven. To se děje osečkováním (odstřižením vrcholové části letorostu). V suchých podmínkách, v chudých půdách a bez přihnojování a závlahy by měly v prvním roce dosáhnout letorosty délky alespoň 30 – 50 cm, aby byly sazenice životaschopné i v příštím roce. Pokud se některé sazenice neujmou, což zjistíme během léta v prvním roce, pak je nejlepší vysadit na prázdná místa ještě v létě sazenice náhradní, téže odrůdy vypěstované v kontejnerech tak, aby byla vinice plně obsazena již do podzimu prvního roku, dokud je péče o výsadbu dostatečně intenzivní. Podsadby ve vzrostlé vinici se daří tím hůře, čím je výsadba starší.

Na podzim se musí mladé sazenice zakrýt půdou tak, aby byla zakryta hlava keře a několik spodních internodií výhonu. Zakrýváme přioráním půdy pluhem k sazenicím a pokryv opravíme motykou. Meziřadí se prokypří dlátovitým kypřičem. Pokud se vysazovaly sazenice do černé mulčovací fólie, pak zakryjeme místo štěpování kopečkem půdy položeným na fólii, který zjara zase odstraníme.

Zdroj: Rukověť vinaře (V. Kraus, V. Hubáček, P. Ackermann), Nakladatelství Brázda, s.r.o.