Když zjara oschne půda, odořeme od sazenic z každé strany jednu brázdu a pak rozhrneme motykou zbylý růvek do brázd a opatrně odkopeme půdu zakrývající hlavičky mladých keřů. Kolem keřů je nejlepší odhrnovat půdu rukou nebo dřevěnou špachtlí, abychom povrchová pletiva nepoškodili.
Řez mladých keřů je velmi jednoduchý. Pokud mají keře jeden výhon krátký (zaštipovaný) a jeden dlouhý a dostatečně tlustý (asi 10 mm u báze výhonu), pak seřízneme krátký výhon na jedno nejníže položené očko a dlouhý výhon na budoucí délku kmene podle zvoleného způsobu vedení. Po celé délce budoucího kmene odřežeme úponky tak, aby řezné rány byly co nejmenší. Slabé keře, u nichž není možné ponechat celé kmeny v potřebné výšce, seřízneme tak, že zaštipovaný výhon zkrátíme na jedno očko a nezaštipova-ný na dvě očka. Po řezu hlavy keřů opět zakryjeme slabě trochou půdy, aby je prudké jarní slunce nevysušilo. Seřezané výhony, které budou tvořit kmeny, vyvážeme ke svislým opěrným tyčkám, aby byly zcela rovné. Proto je nutné vyvažovat na několika místech po délce výhonu. Kdybychom vyvažovali příliš pevně, došlo by při rychlém tloustnutí kmene k jeho zaškrcení úvazkem a v tom místě by se pak mohl kmen zlomit nebo by byl přerušen tok mízy a keř by krněl. Nejvhodnější je vyslepit proříznutím nejvrchnějšího kolénka poslední stávec, vyrovnat výhon podle opery a pak drátkem co nejpevněji přivázat poslední stávec k opeře. Tím zamezíme při volnějším vyvažování motouzem po celé délce výhonu sjíždění a pokřivení výhonů, až budou zatěžkány na vrcholku rostoucími letorosty s hrozny.
Slabé keře, které jsme seřízli krátce, ošetřujeme stejně jako v prvním roce jen s tím rozdílem, že při podlomu ponecháváme na keři hlavně výhony rostoucí ze stařiny, tak aby tvořily přímé pokračování kořenového kmene bez přerušování řeznými ranami na čípcích, které jsme tam zanechali při jarním řezu. Čípky tam byly nutné, protože někdy u mladých keřů není dostatečná zásoba spících oček na stařině.

Bujné keře, které jsme seřízli na kmen a vyvázali k opeře, upravíme podlomem tak, aby mohl kmen vzniknout. Na patě kmene ponecháme jeden letorost, pokud možno rostoucí ze stařiny. Na vrcholu kmene ponecháme tři letorosty. Všechny ostatní letorosty vyrůstající po celé délce budoucího kmene vylomíme v době, kdy jsou velmi krátké (2 cm) a jejich vylomení je velmi snadné. Tehdy nezanechávají na výhonu téměř žádné jizvy. Při pozdním vylamování dřevnatá báze letorostu způsobuje vytrhávání pruhů borky a kmen je tím poškozen. Nepotřebné letorosty po délce budoucího kmene se nesmějí ponechat volnému růstu a odřezávat jako zdřevnatělé výhony až v následujícím roce. Řeznými ranami poškozené kmeny ztrácejí na dlouhou dobu dokonalou vodivost mízy a keře krní. Mnohé pěstitele svádí k ponechání letorostů na kmeni úroda hroznů na nich. Bylo by však chybou, přetížit sklizní mladé keře s málo vyvinutým kořenovým systémem. Tím bychom jejich vývin podtrhli a stavbu výkonných kmenů znemožnili. Letorosty ponechané na vrcholu kmenů je nejlepší volně svázat, a tím upevnit k některému z drátů drátěnky. Při letních bouřích se mohou snadno vylomit a pečlivá stavba mladého keře je ohrožena. Během léta překontrolujeme, zda neraší na kmeni nové letorosty z podoček, která na kmeni zůstala. Současně kontrolujeme úvazky kmenů, aby se do dřeva nezařezávaly, ale také aby udržovaly zcela rovný, svislý kmen bez prohýbání. Ten je velmi důležitý pro pozdější mechanizované obdělávání vinice, pro pevnost drátěnkové opery i pro správné tvarování tažňů.
V jarním období přihnojíme jednou ledkem a potom jednou kombinovaným hnojivem. Závlaha keřů nebývá nutná. Půdu meziřadí často kypříme a stejně tak půdu kolem keřů udržujeme v kyprém a bezpleveiném stavu. V letním období chráníme keře proti chorobám a škůdcům. I na letorostech rostoucích z vrcholu kmenů se musí vylamovat zálistky alespoň do 10. listu, pak je můžeme sežínat. Vrcholky letorostů osečkujeme podle bujnosti růstu v období, kdy dosáhly nad vrchní dvojdráti drátenky. Protože můžeme ve 3. roce očekávat již větší sklizeň, musí být i výživa keřů intenzivní. Nejlepší je pohnojit meziřadí mladé výsadby chlévským hnojem a zaorat jej na podzim. V širokých meziřadích není zatím kořenový systém tak rozrostlý, aby dosahoval až do středu meziřadí, a proto se obvykle vyorá brázda po obou stranách řady keřů a do ní se rozhodí rozleželý chlévský hnůj, který se pak zaorá. I ve druhém roce se přikrývají na zimu hlavy keřů půdou na ochranu před zmrznutím a vysycháním.

Zdroj: Rukověť vinaře (V. Kraus, V. Hubáček, P. Ackermann), Nakladatelství Brázda, s.r.o.