V hustě vysázených vinicích středověku byl klasickou operou vinného keře dřevěný kůl. Místně se užívaly také odry, což byly vlastně předchůdci dnešních drátěnek. Byly to svislé kůly, které nesly dvě vodorovně na ně připevněná bidla. Spodní bidlo se užívalo k vyvažování ramen a tažňů révových keřů a k vrchnímu bidlu se uvazovaly letorosty z tažňů rostoucí.
Dnes se staví opery ze svisle do země zapuštěných sloupků a z vodorovně napnutých drátů přichycených na sloupky. Ke zbudování takových opěr – drátěnek – se užívá nejrůznější materiál. Svislé sloupky musí dobře odolávat korozi rozvíjející se nejvíce v místech těsně pod povrchem a nad povrchem půdy. Zatím se nejčastěji v našich vinicích užívaly sloupky betonové. Mívají profil 80 × 80 mm, jsou armovány čtyřmi dráty a vyrábějí se v ocelové formě na vibračním stole. Pro vinice s úzkými meziřadími (150 – 160 cm) se užívaly sloupky délky 220 cm, které se zahlubují 60 cm do země, takže je výška drátenky 160 cm. Pro viníce s širšími meziřadími se užívají sloupky 260 – 280 cm dlouhé a výška drátenky je 190 – 200 cm. Okrajové sloupky na konci řad se kotví protivzpěrou. Mají rozšířené místo s otvorem, do něhož se zastrčí kovový trn a na něj se nasadí betonová protivzpěra umístěná proti tahu napínaných drátů. Pata protivzpěry se podioží plochým kamenem nebo plochou betonovou deskou a její spodní části u okrajového sloupku se zabetonují. Řadové sloupky se utěsní jen zeminou, ale nebetonují se. Vzdálenosti mezi sloupky nesmějí být delší nežli 6 m. Při větších vzdálenostech se dráty snadno prohýbají a stabilita keřů je malá. Výhodou betonových sloupků je značná odolnost proti povětrnostním vlivům a je-li stavba důkladně provedena, pak je i stabilita dobrá. Při stavbě by neměla délka drátěnky překročit 150 m. Pak se musí přerušit drátěnka novým kotvením. Delší úseky drátěnek by mohly vyvrátit prudké poryvy bočních větrů. Nevýhodou betonových sloupků je jejich velká hmotnost, která ztěžuje manipulaci při stavbě. Betonové sloupky mají ostré hrany a nejsou vhodné pro sklizeň sklízecími stroji. Musely by být k tomu přizpůsobeny tak, že by byly vyrobeny se zaoblenými hranami. Ostré hrany poškozují sklízecí ústrojí sběračů hroznů a po čase dochází k odrolování ostrých hran. Beton se dostává do sklízených hroznů a je příčinou poruch odzrňovacích zařízení. Při likvidaci vinice jsou problémy s likvidací starých betonových sloupků. Za jejich likvidaci na deponii komunálních podniků se platí dosti značné částky.
Opěrné sloupky se ve většině vinařských oblastí vyrábějí ze dřeva nejrůznějších stromů. Nejčastěji to je smrk, akát nebo dřevo z tropických stromů, které je sice velmi trvanlivé, ale vzhledem k jejich významu pro klimatické poměry na Zemi by se mýcení tropických pralesů nemělo podporovat. Smrkové sloupky je nutno před použitím impregnovat. Impregnuje se jejich spodní část, která se zapustí do země. Impregnovaná část musí být tak dlouhá, aby po zapuštění kůlu vyčnívala 20 cm nad povrch půdy. K impregnaci se užívá kamenouhelný dehtový olej, jímž jsou impregnovány též dřevěné pražce při stavbě železničních tratí. Impregnace se děje za horka. Oloupaná smrková kulatina, přiřezaná a na spodním konci zašpičatěná, se postaví do olejové lázně v kotli, která se zahřeje na 110 °C po dobu 2 hod. Tím se rozpíná vzduch obsažený ve dřevě a uniká z něj. Pak se lázeň nechá chladnout a při zchlazení na 50 °C se sloupky z lázně vyjmou. Při chladnutí olejové lázně se natahuje olej do pórů dřeva, které se jím prosytí asi na hloubku 6 mm. Impregnované sloupky se musí nechat delší dobu vyvětrat, aby výpary z oleje nepoškozovaly keře vysazené u sloupků. Je-li nutné sloupky použít v době, kdy olej ještě zcela nevyvětral, pak se musí po zapravení sloupků do země obalit na čas impregnovaná část sloupku papírem. Nákladnější je vakuová impregnace smrkových sloupků různými solemi (chrom-měďnato-fluorové, chrom-měďnato-bórové, chrom-měďnato-arsenové). Po impregnování ve vakuových kotlích musí sloupky nejméně 6 týdnů větrat na vzduchu. Dřevěné sloupky akátové jsou velmi trvanlivé. Čerstvě poražený akát se musí oloupáním hned zbavit kůry. Spodní část akátových sioupků se povrchově opálí, aby vrchní vrstva dřeva zuhelnatěla. Takto upravené sloupky mají dlouhou životnost. Koncové sloupky drátěnky se při používání dřevěných sloupků kotví obvykle drátěnými kotvami. K tomu se koncový sloupek zasazuje do půdy šikmo proti tahu napínaných drátů. Sloupky ze smrkové kulatiny mívají průměr 8 cm a dávají se na vzdálenost 5 m od sebe. Akátové sloupky bývají buď řezané, nebo štípané. Štípané by měly být natolik opracované, aby neměly ostré hrany a nepoškozovaly sběrače hroznů. Dřevené sloupky se mohou do půdy zatlačovat zvláštním hydraulickým zařízením na traktorech nebo se do země zatloukají traktorovým bucharem, popř. na malých parcelách ručně pomocí trubkového tlouku zhotoveného z kovové trubky dostatečného průměru, na níž jsou navařeny dvě dlouhé rukojeti a která je na vrchním konci zaslepena těžším kovovým závažím. Výhodou dřevěných sloupků je nízká hmotnost, snadná likvidace neimpregnovaných částí spálením. Impregnované části se musí likvidovat na komunální deponii štěpkováním. Do dřevěných sloupků se snadno zatloukají různé úchytky na upevnění drátů. Dřevo je elastické a není tak snadno poškozováno závěsným nářadím traktorů při jejich práci v rozbahněném terénu. Životnost dřevěných sloupků je však značně závislá na jakosti dřeva.

Kovové sloupky jsou dvojího druhu. Mohou to být železné trubky s navařenými nosníky pro upevňování drátů. Ty jsou velmi vhodné pro sklízeče hroznů a dobře se zatlačují do půdy. Kromě toho se vyrábějí různě profilované sloupky z 1,5-2 mm tlustého plechu, který je dvojitě pozinkován. Mají po stranách různým způsobem vyražené úchytky, do nichž se zavěšují dráty. Pokud mají úchytky ostré hrany, musí se na ně navlékat plastové ochranné návleky, aby se neodřela na drátech povrchová ochrana proti korozi. Plechový profil bývá 6 cm široký, a tím má dvojdrátí dostatečný rozestup. Nejméně podléhá korozi pokovení plechových sloupků směsí zinku a hliníku, kterého se přidává 5 %. Plechové sloupky se musí zarážet do půdy hlouběji, aby byly dostatečně stabilní. Ve větrných polohách se na ně připevní plechová stabilizační destička, která je těsně pod povrchem půdy a zabraňuje vyvrácení sloupků. Kovové sloupky mají výhodu při likvidaci vinice, neboť se mohou prodat do kovového šrotu.

Poměrně zřídka se objevují sloupky plastové vyrobené z recyklovaných plastových odpadů. Jsou plné, profilu 6×6 cm. Mají poměrně velkou hmotnost, ale také velkou trvanlivost. Likvidovat se musejí na komunálních deponiích.
Každý keř musí mít jako operu k vypěstování rovného a dostatečně pevného kmene kovovou tyčku. Většinou se k tomu užívá černý drát průřezu 6 mm nebo i vlnitý drát pozinkovaný o průřezu 5 mm. Tyto opěrné dráty musí být připevněny k vodorovnému nosnému drátu. K tomu se používají různé kovové nebo plastové úchytky. Tím, že jsou svislé opery pro každý keř uchyceny na vodorovném drátě, je celá konstrukce dobře zpevněna a je stabilnější
.
Vodorovné dráty drátěnky musí být pozinkované nebo musí mít jinou ochrannou vrstvu, kupř. plastovou. Nejdelší životnost mají dráty nerezové. Ve spodní Části drátěnky jsou 1 – 2 dráty podle způsobu vedení a řezu, které mají tlustší profil 2,8 – 3,1 mm a je nejlepší používat dráty dvakrát pozinkované. Nad nimi jsou dvě pohyblivá dvojdrátí s dráty 2 – 2,5 mm tlustými, které jsou obalované plastem nebo dobře pozinkované, případně se směsí zinku a hliníku. Jako dvojdrátí je výhodné používat dráty nerezové, 1,4 mm tlusté. Pokud se koncové sloupky nekotví protivzpěrou, používají se k zakotvení šikmo postavených koncových sloupků kovové nebo plastové spirálové kotvy. Je to jednoduchá, talířová spirála, která se zavrtá do půdy. Její průměr má být alespoň 12-15 cm, aby se při tahu ze země nevytrhla. Kovové spirály mívají nástavec z železné tyčky, který je zakončen očkem. Do očka se vloží kolmo na nástavec kotvy nasazená pomocná kovová tyčka a spirálou se pak otáčí, čímž se zahlubuje do země. Přitom má být směr kovového nástavce spirály přibližně ve směru tahu drátu, který vedeme k vrchní části sloupku. Drát je dvojitý a po jeho upevnění na nástavec kotvy i na sloupek provlékneme kovovou tyčku mezi dva dráty, které stáčíme. Tím dosáhneme pevného ukotvení koncových sloupků. Místo šroubovaných kotev je možné kotvení do betonových kvádrů s drátěným okem na vrchním konci, které zakopáváme do země. To je ale velmi pracné. Betonové kotvy se dají vyrábět přímo na místě tak, že se zemním vrtákem vyvrtá do země díra aiespoň 60 cm hluboká. Do jejího středu se vloží tyčka na spodní straně zahnutá a na vrchní straně s očkem. Tyčka se pak v díře zabetonuje. Po náležitém vytvrdnutí betonu je možné ukotvit sloupky.

K napínání drátů slouží u betonových sloupků napínací kovové kolíky zahnuté do pravého úhlu a mající v delší části otvor. Tím prostrčíme konec nosného drátu, na kratší zahnutou část nasadíme kovovou trubku jako páku a jejím otáčením navíjíme drát na kovový kolík. Když je drát napjat, otočíme kolík do svislé polohy. Tím se opře kratší rameno o betonový sloupek a drát se nemůže roztočit samovolně. Aby se mohly dráty každoročně snadno zjara vypnout nebo aby bylo možné dvojdrátí převěšovat, připevňují se na konce drátů pozinkované řetízky. Při vypnutí drátu se zavlékne některé z oček řetízku do kovových háčků připevněných v odpovídající výšce na koncových sloupcích.

Zdroj: Rukověť vinaře (V. Kraus, V. Hubáček, P. Ackermann), Nakladatelství Brázda, s.r.o.