Monokulturou révy se viniční půda jednostranně vyčerpává. Protože jsou kořeny révy uloženy ve větší hloubce, potřebují větší půdní objem, a to v takových podmínkách, kde mohou intenzivně růst a přijímat živiny. Z uvedených příčin je zřejmé, že viniční půdy mohou snadno snížit svou úrodnost, když se péče omezí jen na kypření a odstraňování plevelů. Proto zpracování viničních půd musí sestávat z komplexních opatření k udržení a neustálému zvyšování jejich úrodnosti.

Obdělávání viničních půd můžeme rozdělit na mechanické, biologické a chemické. Jejich vzájemná kombinace se zatím ukazuje jako nejúčelnější.

Mechanické obdělávání

Mechanické obdělávání půdy zajišťuje v jednotlivých obdobích roku účelné zpracování půdy podle potřeby a slouží hlavně k udržování Černého úhoru. Tradiční způsob udržování černého úhoru spočívá v podzimním přiorávání keřů a orbě meziřadí, v jarním odorávání půdy od keřů a urovnání půdy v meziřadích a v letním mělkém kypření k zabránění výparu z půdy a k ničení plevelů.

Podzimní orba

Podzimní orba se zatím dělala v širokých meziřadích tak, že se veškerá půda rozorala, a tím se přioraly paty kmenů a zakrylo se místo štěpování z obav před možností poškození zimními mrazy. Později se začaly ve velkovýrobě užívat herbicidy k likvidaci plevelů pod keři nebo se použilo trvalé zatravnění lipnicí luční, aby nemusela být půda pod keři obdělávána ručně nebo výkyvnými sekcemi, které jsou značně poruchové. Oba způsoby se osvědčují, ale vylučují přiorávání půdy ke keřům na podzim. Na neobdělávaném pásu půdy pod keři se hromadí herbicidní látky, a proto je možno v následujících letech snížit dávkování. Kromě toho se herbicidy zanášejí do meziřadí, což není účelné. Při zatravnění pod keři nelze travnatý porost zahrnovat půdou, protože by se dala těžko odstranit. Takto obdělávané vinice zůstávají bez zaorání paty kmenů již po řadu let a neprojevují se na nich větší poškození než na zaorávaných vinicích. Přiorávání půdy ke keřům není tedy v našich oblastech bezpodmínečně nutné, snad s výjimkou nížinných poloh více ohrožených mrazy, popřípadě u odrůd zvláště náchylných na poškození (některé velkoplodé stolní odrůdy).
Místo podzimního přiorávání keřů se již v Širším měřítku začíná uplatňovat účelnější způsob podzimního obdělání půdy v meziřadích – hloubkové kypření. Podzimní orba meziřadí s přioráváním půdy ke keřům má dva nepříznivé důsledky. Jednak se musí přioraná půda zjara od keřů opět odstranit a přitom se do značné míry hlubším zásahem do půdy zničí její struktura vzniklá příznivým působením mrazu, jednak se na hlinitých půdách orbou meziřadí vytváří utužené podbrázdí v místech, kde projíždí plaz pluhu. To může být příčinou zhoršené výživy a snížení růstu vinice, protože se kombinuje se značným utlačováním půdy při projíždění mechanizačních prostředků obstarávajících mělké kypření a ochranu révy v letním období. Kromě toho dochází často k poškozování keřů při jarním odorávání a odkopávání půdy přiorané k jejich kmenům. Podzimní hluboké kypření meziřadí lze dělat se současným zapravením hnojiv do půdy, což je nejvýhodnější hlavně na těžkých půdách, nebo bez něho, což dostačuje na lehkých půdách. Týž způsob obdělávání půdy, který se vyvinul v širokých meziřadích, je možno používat i v meziřadích unifikovaného vedení po přizpůsobení mechanizačních prostředků za malotraktory.
V malých výsadbách révy na zahradách je nejúčelnější na podzim půdu ručně zrýt se současným zapravením organické hmoty a minerálních hnojiv. I tam se však vyplatí jednou za 3 – 5 let vyrýt v meziřadí hlubší rigol, na jehož dno se zaryje chlévský hnůj s minerálními hnojivy, aby se prohnojil i spodní půdní horizont a půda nakypřila do větší hloubky. Kolem solitérních keřů zpracováváme půdu rytím a podle možností zarýváme též chlévský hnůj a minerální hnojiva.
I v zimním období by měl vinohradník dbát na ochranu půdy proti erozi. Jestliže rozorá meziřadí vinice ležící na svahu tak, že uprostřed vznikne rigol, vytvoří se pro erozi nejlepší podmínky. Hluboké kypření meziřadí tento stav odstraňuje. Pokud se ještě vinice na podzim orají, pak by se nemělo používat jedno dvoustranné plužní těleso, ale měla by se používat dvě jednostranná plužní tělesa (pravé a levé) a uprostřed mezi nimi by měl být umístěn podrývák. Taková úprava nevytváří široké rigoly umožňující silnou erozivní činnost vody.

Jarní obdělávání půdy

Jarní obdělávání půdy má být rozděleno na vinicích, kde se půda na zimu ke keřům přiorala, do dvou částí. Jakmile půdní povrch natolik oschne, že je možno začít s obděláváním, je vhodné střed meziřadí prokypřit a částečně v něm srovnat půdu, aby se z velkého povrchu nevypařovalo tolik půdní vláhy nahromaděné v půdě přes zimu. Půdu odoráme od keřů až tehdy, když se na přiorané půdě začínají objevovat plevele. Časově to někdy souvisí s obdobím výskytu jarních mrazíků. Je však třeba dbát na to, abychom tuto práci udělali buď v dostatečně časném termínu před nimi (začátek května), nebo až po nich. V době ohrožení jarními mrazy by se půda neměla obdělávat, protože se tím zvyšují škody. Nakypřený povrch zabraňuje úniku tepla z půdy, a proto se nad ním vzduch více ochladí. Po odorání se zbytek půdy odstraňuje motykou, přičemž je třeba kolem kmenů pracovat velmi opatrně, aby nevzniklo sebemenší poškození povrchových pletiv kmene, které může znamenat trvalé znehodnocení keře.

Letní obdělávání

Letní obdělávání půdy má zejména zabránit výparu a odstranit plevele. Dělá se plochořeznými radlicemi jen v povrchové půdní vrstvě. Hlubším obděláváním v letním období se dostává na povrch větší množství vlhké půdy, čímž se půda vysušuje. Příliš časté obdělávání půdy v letním období přispívá k rychlému odbourávání humusu, který se příliš rychle okysličuje.

Biologické obdělávání

Biologické obdělávání půdy v dřívějších obdobích, kdy se veškeré viniční práce dělávaly ručně a vinice se bohatě hnojily chlévským hnojem, nebylo možné a nebylo ani nutné. Používáním traktorů se podstatně zvýšil tlak na půdní povrch, jehož důsledkem je utužení spodních horizontů, což je pro růst a vývin kořenů, jakož i pro příjem živin značnou překážkou. Proto se v novodobé agrotechnice počítá i s biologickým obděláváním půdy, které spočívá v možnosti uplatnění tří různých zásahů na viniční půdu: zeleného hnojení, pokrývání půdy slámou a trvalého zatravnění. První dva zásahy bezprostředně souvisejí se zvyšováním organické hmoty v půdě, a proto jsme je uvedli v této souvislosti.

Trvalé zatravnění

Trvalé zatravnění celého půdního povrchu je možné v oblastech, kde je alespoň 700 mm srážek ročně. V oblastech se 600 mm srážek je možné zatravnění meziřadí, kdežto pás pod keři se udržuje otevřený při použití herbicidů. V oblastech s 500 mm srážek je možné trvalé zatravnění každého druhého meziřadí. Zatravnená meziřadí se používají jako průjezdové cesty pro většinu úkonů. V oblastech s nižšími srážkami je rovněž možné trvalé zatravnění všech meziřadí, ale s možností zadešťování vinice v kritických obdobích. Předností trvalého zatravnění je to, že se zabrání jakékoliv erozi, není nutné daíší organické hnojení, minerální hnojiva se lépe využívají a živiny vázané v půdě se uvolňují, takže potřeba minerálních živin je menší, půda se tím ozdravuje, protože se množí půdní fauna, chloróza se téměř nevyskytuje, vjezd do vinice je možný brzy po dešti, tlak pod koly mechanizačních prostředků se rozkládá na větší plochu půdy a snižuje se pracnost spojená s obděláváním. Nevýhodou je zvýšený výpar z půdy a zvýšené nebezpečí jarních mrazů.
Trvalé zatravnění vyžaduje velmi časté sečení travního porostu v meziřadích a mulčování posečenou travní hmotou. V závislosti na bujnosti růstu travin je nutno každoročně dodávat pro tvorbu zelené hmoty 30 – 40 kg N na 1 ha a stejné množství K2O, a to zvláště v prvních letech po zatravnění. Později se řídíme hlavně úměrností růstu vinice.
Pro trvalé zatravnění je třeba půdu předem připravit zvýšením obsahu humusu ve vrchní půdní vrstvě, do které rotavátorem zapravíme 4 – 6t slámy nebo 20t kompostu na 1 ha. Travní semeno se vysévá na podzim nebo brzy zjara. Na 1 ha se používá směs lipnice luční (5 – 8 kg), jetele bílého (4 – 5 kg), jetele zlatého (4 – 5 kg) a jetele švédského (2 kg). Na suchých stanovištích se nejlépe osvědčila směs lipnice luční, kostřavy ovčí a sveřepu bezbranného. Zatravnění je zejména vhodné na těžkých půdách a na svazích. Ve vinicích lze užívat i přirozené zatravnění, které vzniká tak, že se často sežínají plevele rostoucí v meziřadích. Tím se potlačují jednoleté rostliny a postupně se vytváří zatravnění takovými travinami, které odpovídají ekologickým podmínkám daného stanoviště. Tento postup se používá tak, že se nechají zatravnit vinice v každém druhém meziřadí, po 5 letech se travní porost zaorá a nechá se zatravnit sousední, dosud obdělávané meziřadí. Používá se hlavně v podnicích, které nemají možnost hnojení chlévským hnojem.

Chemické obdělávání

Chemické obdělávání půdy předpokládá užívání herbicidních látek, o jejichž vlastnostech se musíme před aplikací nechat řádně poučit. Celoplošné užívání herbicidů se ujalo jen v některých zahraničních oblastech se štěrkovitými půdami, kde letní obdělávání půdy nemá pro udržení vláhy význam, neboť se voda rychle vsakuje do hlubších vrstev. Většinou přichází do úvahy jen udržování herbicidního pásu pod řadami keřů. V současné době se k tomu užívají nejčastěji neselektivní systémové herbicidy na bázi Glyphosate nebo Sulphosate (Roundup, Glyfos, Touchdown aj.) s přídavkem tenzidů (Hyspray, Velvet 2000 ap.). Dávky se pohybují od 2 do 6 litrů na hektar podle intenzity zaplevelení a podle druhů plevelů. Aplikují se na vzešlé, dostatečně olistěné plevele. Důležité je rovnoměrné pokrytí porostu plevelů. Herbicidy se nesmějí při aplikaci dostat na listy keřů révy. Tyto herbicidy se dají použít ve slabší koncentraci k zabrždění růstu plevelů na celé ploše vinice. Tím se dají snížit náklady na obdělávání půdy a na svazích je to i určitá protierozivní ochrana. Tento postup je náročný na aplikační techniku, aby se herbicid nedostával na listy révy.

První postřik plevelů se provede na přelomu března a dubna roztokem 0,5 l herbicidu na bázi Glyphosate (Roundup) ve 100 l vody na 1 ha pozemku. Je-li porost plevele nižší než 10 cm, pak stačí 0,3 l herbicidu. Porost by neměl být vyšší než 20 cm. Růst plevelů se zastaví asi na 1 měsíc. Během léta se opakuje 2 – 3krát. Při zavádění takového způsobu obdělávání půdy je někdy nutný vyšší počet aplikací herbicidu. Při tomto způsobu se půda neobdělává, minerální i organická hnojiva se rozmetají jen na povrch. Rostliny plevelů zapravují živné látky svými kořeny do větší hloubky. Odřezané réví se drtí a zůstává ve vinici na povrchu půdy.

Zdroj: Rukověť vinaře (V. Kraus, V. Hubáček, P. Ackermann), Nakladatelství Brázda, s.r.o.