Posuzování je vždy anonymní. S cílem dosáhnout objektivního hodnocení organoleptických vlastností vín a jejich spravedlivého roztřídění byly vypracovány systémy hodnocení, které jsou dále upravovány a zlepšovány. Nejčastěji se používají schémata dvaceti- nebo stobodová. Pro orientační posouzení vzorků vín se také používá pětibodová penalizační stupnice, která hodnocení zjednodušuje. Na menších soutěžích spíše místního významu se ještě používá hodnocení dvacetibodovou stupnicí. Pro barvu vína jsou stanoveny 0 – 2 body, pro čistotu rovněž 0 – 2 body, pro vůni 0 – 4 body a pro chuť včetně celkového dojmu 0-12 bodů. U šumivých vín je rozdíl v bodování vůně, pro kterou je stanoveno rozpětí 0 – 2 body, pro chuť a celkový dojem 0-10 bodů a perlivost se hodnotí 0 – 4 body.
Většinou se již přechází na aktuální stobodový model (Hronský, 2000) pro tichá vína. Ten vyšel z původního stobodového systému Mezinárodní unie enologů a je v současnosti mezinárodně uznávaným stupnicovým systémem. Tento bodovací systém tichých vín hodnotí vzhled vína 15 body, vůně nejvýše 30 body, chuť 44 body a celkový dojem 11 body, celkem je to 100 bodů. Tyto bodové hodnoty se ještě člení u vzhledu na čirost s nejvýše 5 body a barvu s 10 body, u vůně na intenzitu s nejvýše 8 body, čistotu se 6 body a harmonii se 16 body, u chuti na intenzitu s nejvýše 8 body, čistotu se 6 body, harmonii s 22 body a perzistenci s 8 body.

Zdroj: Rukověť vinaře (V. Kraus, V. Hubáček, P. Ackermann), Nakladatelství Brázda, s.r.o.