Jiskrný vzhled vína v nás vzbudí chuť, naproti tomu zakalené víno odpuzuje a může ovlivnit i chuťové hodnocení. Nejvíce bodů dostanou čistá a jiskrná vína. Barva musí charakterizovat odrůdu. U bílých vín může být světle zelená (Sylvánské), světle žlutá (Müller-Thurgau), zlatožlutá (Ryzlink rýnský) apod.

Nepříjemný je pohled na víno vodové barvy. Vysoká nahnědlá barva nás upozorňuje, že s vínem není něco v pořádku. Červená vína mívají barvu světle červenou, rubínovou, tmavě rubínovou nebo sytě červenou do fialová a granátovou.
Čichem hodnotíme vůni (buket) vína. Čich člověka patří mezi velmi citlivé lidské smysly. Čichové pocity vnímáme nosem, jehož citlivost je velká, reakce rychlá a stupnice citlivosti rozsáhlá. Centrum čichového orgánu je soustředěno na konci nosní dutiny v houbovité sliznici. Čichové buňky přecházejí v jemné nervové vlákno vyúsťující do čichového nervu, který vede do mozku. Ten nás upozorní na příjemnou vůni nebo zápach. Podle vůně může zkušený degustér poznat odrůdu vína. Některá vína mají zvláštní intenzivní „odrůdový" buket. Jsou to zejména Müller-Thurgau, Ryzlink rýnský, Tramín, Sauvignon, Muškát aj.

Přičichnutím poznáme i nevhodné vůně, přesíření, juchtovinu a hlavně nemocná a naoctěná vína. O voňavých vínech říkáme, že mají „kytku". Vůně vína lépe vynikne, kroužíme-li jím ve skleničce, aby mělo styk se vzduchem, a tím se vůně snadněji uvolnila.

Na posudek vína a jeho hodnocení má největší vliv chuť. Víno ochutnáváme tak, že po napití jeho malý doušek necháme válet od špičky jazyka k jeho kořenu, přitlačíme ho k hornímu patru, aby omývalo všechny chuťové papily.
Teplem úst znovu rozkvete jeho kytka, nosohltanem zavoní a pak je teprve spolkneme. Při degustaci vína musíme dbát na to, aby víno přišlo do styku se všemi chuťovými papilami, zejména však s těmi, které jsou na jazyku. To proto, že pro každou základní chuť jsou na jazyku jasně rozlišeny a rozmístěny příslušné typy chuťových papil. Sladké a slané látky se výrazněji projeví na špičce jazyka, kyseliny nejvíce po jeho stranách a hořkost na jeho kořenu.

Novější výzkumy však prokazují, že každou ze základních chutí můžeme vnímat všemi částmi jazyka a rozdíly v jejich vnímání u člověka jsou jen nepatrné. Chuťové schopnosti nemáme příliš rozvinuté a každý člověk má jiný počet chuťových papil – pohárků. Ty jsou umístěny na sliznici jazyka, částečně i na měkkém patru, na zadní straně hltanu a na hltanové příklopce. Každý z chuťových pohárků je tvořen desítkami chuťových buněk, jejichž vzruchy jsou přenášeny do mozku. Čím větším počtem papil – pohárků jsme vybaveni, tím máme lepší předpoklady pro dokonalé vychutnání a ohodnocení vína. Rychlost uvědomování si chuťového pocitu je různá. Nejkratší je při slané chuti, pak následuje sladká a kyselá chuť a nejpomaleji pociťujeme hořkou chuť. Je proto nevhodné vynášet svůj úsudek o víně ukvapeně, sotva jsme je ochutnali.

Chutí zjišťujeme výraznost jednotlivých složek vína, jeho plnost, harmoničnost, popřípadě cizí příchuti a pachuti. Vinařské přísloví praví: „První doušek vína patří posudku a teprve další požitku." Jestliže se při ochutnávání vína jeho chuťový dojem rychle rozplyne, jde o víno prázdné, hubené nebo krátké. Víno málo alkoholické a kyselé se zdá být prázdné, i když je extraktivní. Zanechá-li víno po napití delší příjemný pocit, říkáme, že je plné a má „tělo". Vína, o nichž říkáme, že jsou jich plná ústa, zanechávají příjemný dojem na jazyku a olejovou stopu ve skleničce. Jen vína špičková, harmonická a plná zanechávají v nás trvalou vzpomínku.

Chuť vína ovlivňuje zejména soulad mezi alkoholem, kyselinami a zbytkem nezkvašeného cukru, u červených vín ještě příjemný obsah taninu. Tyto složky musí být ve vzájemném souladu, aby víno bylo harmonické. U šumivých vín sledujeme ještě dobu perlení. Perlení má být jemné a co nejdelší. Celkový dojem vyjádříme souhrnem všech posuzovaných vlastností předloženého vína. Z uvedeného je vidět, co všechno může „koštér" objevit a posoudit v dobré kapce vína.

Zdroj: Rukověť vinaře (V. Kraus, V. Hubáček, P. Ackermann), Nakladatelství Brázda, s.r.o.