Poškození: Na jaře po vyrašení dochází k retardaci růstu letorostů, čepele mladých listů jsou skvrnité, kadeřavé, poškozená květenství sprchávají. Silně postižené listy i květenství zasychají. Později za vegetace na čepelích listů drobné světle zelené až žlutozelené neohraničené skvrny, které jsou nápadné v procházejícím světle. Středy skvrn často nekrotizují. Listy se v důsledku nestejného růstu postižených a zdravých pletiv deformují a kadeří. Odtud vžitý název „kadeřavost". Listy mohou být při silném poškození proděravělé a výrazně tvarově pozměněné. Silně postižené keře mají slabší a kratší letorosty, dřevo špatně vyzrává a může být následně poškozeno při přezimování. Chronicky silně postižené keře postupně metlovatí, slábnou až i hynou. Škodlivost: Hálčivec révový působí největší škody na počátku vegetace (duben, květen), kdy přezimující jedinci a rychle se rozvíjející populace osídlují a poškozují rašící očka a mladé letorosty. K největším škodám dochází za chladnějšího počasí, kdy se kumuluje poškození od roztočů s nepříznivým vlivem nízkých teplot. Napadení je nejčastější příčinou nestejného rašení a pomalého růstu letorostů. Obvykle jsou více poškozena očka v blízkosti starého dřeva. Při silném napadení je nepříznivě ovlivněn výnos, kvalita sklizně i diferenciace květenství. Dřevo hůře vyzrává a může být poškozeno při přezimování. Výjimečně dochází i k hynutí keřů.

Popis a bionomie: Hálčivec révový je drobný, žlutobíle až béžově zbarvený roztoč, má dva páry nohou, tělo má kuželovité, zádová část je mírně vyklenutá a rýhovaná, hlavohruď trojúhelníkovitá a podélně rýhovaná. Má dvě morfologicky odlišné formy samiček, přezimující, resp. zimní (deutogyne), a letní (protogyne). Obě formy byly dříve popsány jako samostatné druhy, zimní Phyliocoptes vitis a letní Epitrimerus vitis. Liší se velikostí, stavbou těla i zbarvením. Dospělé zimní samičky jsou v průměru 0,15 × 0,05 mm velké a dospělé letní samičky 0,16 × 0,042 mm velké. Vajíčka jsou kulatá, průhledná nebo mléčně bílá. Larvy jsou menší, larvy i nymfy mají tečkovanou břišní a zádovou část. Zimní samičky (deutogyne) přezimují ukryté v prasklinách borky. část populace přezimuje na povrchu réví nebo za šupinami pupenů. Na jaře samičky opouštějí úkryty a sají na mladých letorostech. V průběhu vegetace postupně opouštějí stárnoucí listy a stěhují se na horní listová patra. U vyvinutých listů sají roztoči především na spodní straně, kde také samičky kladou vajíčka. Vývoj probíhá podle schématu vajíčko – larva – klidové stadium – nymfa – klidové stadium – dospělec. Škůdce se rozmnožuje partenogeneticky. Názory na počet generací se různí, nejčastěji jsou uváděny 3 – 4 generace, podle některých údajů má hálčivec révový jen 2 generace do roka. Na průběh počasí nemá vyhraněné nároky. Šíří se především za střídavého počasí a za průměrných teplot. Obvykle se setkáváme se škodlivými výskyty koncem jara (květen) a koncem léta (srpen).

Ochrana: Snahou pěstitele by mělo být zajištění rovnovážného vztahu mezi škůdcem a jeho přirozenými nepřáteli, zejména dravými roztoči. Pokud se podaří takovýto vztah navodit a udržet, není zapotřebí proti hálčivci révovému ošetřovat. Rozhodujícím předpokladem je racionální použití přípravků proti živočišným škůdcům. Především je nutné vyloučit z použití pyrethroidy a široce působící organofosfáty, příp. karbamáty, a uvážlivě používat pesticidy, které mohou ovlivnit výskyty užitečných organismů. V rámci aktivní ochrany by měla být preferována biologická ochrana, tj. introdukce a stabilizace populace dravého roztoče Typhlodromus pyri (nejlépe ve vinicích ověřená populace Mikulov), který při správné aplikaci a vytvoření podmínek pro rozvoj v průběhu dvou let zajistí kontrolu hálčívce révového. Chemicky se ošetřuje při pravidelných výskytech nebo pokud dojde k přemnožení škůdce a je nebezpečí škodlivého ovlivnění růstu a sklizně. Jarní ošetření musí být provedeno včas, dříve než dojde k poškození rašících oček a mladých letorostů. Při rašení lze použít Sulku a těsně po vyrašení Kumulus WG, Sulikol K, Thiovít nebo Thiovit Jet. Předpokladem dobré účinnosti je správný termín a kvalita ošetření a vyšší teploty (nad 15 °C). Pokud z různých důvodů nejsou dosahovány s polysulfidy nebo sírou dobré výsledky, je vhodnější použít specifický akaricid. V období krátce po vyrašení i později za vegetace je možno použít Magus 200 SC, Omite 570 EW nebo Sanmite 20 WP. Ošetření se opakuje dle potřeby v intervalu 14 dní. Omíte 570 EW je dobře účinný až při teplotách nad 18 °C. Nízké teploty při a po aplikaci jsou nejčastější příčinou nedostatečné účinnosti těchto akaricidů. Na lokalitách se silným výskytem lze jarnímu poškození zabránit redukcí populace letním ošetřením (2. dekáda srpna) specifickými akaricidy (Magus 200 SC, Omite 570 EW nebo Sanmite 20 WP). V tomto období je možné použít také Euparen Multi, který je mimo šedou hnilobu, další hniloby a plíseň révy účinný také na hálčivce révového. Potřeba ošetření by měla být vždy objektivizována zvážením pravidelnosti výskytu, posouzením stupně poškození nebo nejlépe přímým vyhodnocením výskytu. V jarním období se indikuje ošetření při výskytu více než 70 – 110 jedinců, v letním období při výskytu 220 – 330 jedinců v průměru na 1 list. Hodnotí se 50 listů odebraných tak, aby byl vyjádřen průměrný výskyt škůdce ve výsadbě.

Hálčivec na listu

Zdroj: Rukověť vinaře (V. Kraus, V. Hubáček, P. Ackermann), Nakladatelství Brázda, s.r.o.