Příznaky

Čepele listů mají široký (otevřený) řapíkový úhel, nepravidelné a ostré zoubkování okrajů a nepravidelnou nervaturu. Žilky jsou vějířovitě uspořádány, mezi hlavními a vedlejšími žilkami je nápadný ostrý úhel. Nervatura však není zbujela a prosvítavá v procházejícím světle, což jsou základní rozlišovací znaky od poškození růstovými herbicidy. Často se projevuje světle zelená skvrnitost v mezinervových pletivech čepelí listů nebo lemování hlavních žilek. Dalšími příznaky vějířovitosti jsou krátkouzlovitost, vidličnatost, dvojitá očka, fasciace aj. Onemocnění doprovází sprchávání, hráškovatění a výrazná redukce vývoje hroznů.

Škodlivost

Velmi škodlivé onemocnění, které způsobuje podstatné snížení množství a kvality sklizně a vede až k úplné neplodnosti a hynutí keřů. Snížení výnosu se obvykle pohybuje v rozmezí 41-78 %. Nebezpečnost onemocnění zvyšuje možnost přenosu volně žijícími parazitickými půdními hlísticemi.

Biologie a epidemiologie

Virus je přenosný při vegetativním množení, případně i srůstem kořenů a volně žijícími parazitickými půdními hlísticemi rodu Xiphinema (X. index, X. italiae). Virus přenášejí všechna vývojová stadia mimo vajíčka, přenos je perzistentní. Vějířovitost postihuje révu vinnou, podnožové a další révy. Mimo révu byl prokázán výskyt u celé řady dalších dřevin i bylin. Mezi náchylné odrůdy révy vinné patří Ryzlink vlašský, Sylvánské zelené a Rulandské bílé.

Žlutá mozaika vějířovitosti

Zdroj: Rukověť vinaře (V. Kraus, V. Hubáček, P. Ackermann), Nakladatelství Brázda, s.r.o.