Keř je tvarován s jedním kmenem, který se na vrcholu dělí vidlicovitě do čtyř krátkých ramínek. Dvě z nich sahají ke spodnímu drátu a dvě k drátu vrchnímu, nad nímž jsou dvě pevná dvojdrátí. Na konci trvalých ramínek se řeže zásobní čípek dvouoký a vodorovně vyvázaný tažen. Spodní tažňový drát je na levé straně sloupku a vrchní tažňový drát na pravé straně sloupku. Vedle vrchního pevného tažňového drátu je jeden drát posuvný, který se převěšuje směrem dolů po odkvětu révy. Na keři jsou 4 vodorovně vyvázané tažně po 6 očkách. Z vrchních tažňů se zastrkují letorosty do dvojdrátí. Ze spodních tažňů vrůstají napřed letorosty do mezery mezi vrchním tažňovým drátem a drátem posuvným. Asi 2 – 3 týdny před kvetením, když jsou letorosty dobře přirostlé, se posuvný drát zvedne, letorosty se nechají vypadnout do meziřadí a drát se znovu zavěsí. Do doby kvetení se tažen hmotností zelených letorostů přetočí tak, že letorosty začnou směřovat šikmo doiů. Pak se posuvný drát převěsí pod spodní tažňový drát, a tím se usměrní poloha letorostů vrcholkem k zemi. Listová stěna je tak rozdělena na letorosty vztyčené a na letorosty visící. Takovým způsobem se lépe udržuje růstová síla keřů, nežli tomu je u způsobů, kde všechny letorosty visí do meziřadí. Scott-Henry systém se začíná uplatňovat v USA a na Novém Zélandu. Meziřadí musí být 2,5 – 3 m široká, odrůdy vzrůstné, vododržná půda. Dosahuje se vyšších sklizní než na tvarech závěsových a současně i lepší jakosti hroznů. Pracnost je však také vyšší. Tento systém je pokusem o zlepšení původního závěsového vedení dvojitého, pojmenovaného zkratkou GDC, kde se používají hlavně tvary kordonové s mechanickým řezem obrostu.

Zdroj: Rukověť vinaře (V. Kraus, V. Hubáček, P. Ackermann), Nakladatelství Brázda, s.r.o.