Na keři bylo šest čípků 4 – 6 oček dlouhých a ke každému plodonosnému čípku jeden zásobní čípek dvouoký. Ramena kordonů byla ve výšce 1,2 m a vzdálenosti výsadby 3,0 m x 1,2 m. V době poválečné, kdy se začalo Moserovo vedení rozšiřovat, nebyly ještě odrůdy tak prošlechtěny jako v současné době. Tím, že byla plodnost nižší a střídavá, bylo nutno ponechávat na keřích větší zatížení. Tím se keře nadměrně zahušťovaly a vytahovala se na nich postranní ramena, takže se tvar kordonových ramen brzy deformoval.

Řez Sylvoz se čtyřmi dlouhými tažni vyvažovanými pod úroveň vodorovných ramen kordonů. Na ohnutých tažních se prudkým ohybem brzdil růst a listová plocha se zředila. Zlepšilo se osvětlení a výnosy stoupaly. Na suchých stanovištích se však řez Sylvoz neosvědčil, protože z prudce ohnutých tažňů odcházelo jen málo asimilátů do kořenového systému a keře po několika letech příliš zeslábly. Tato situace byla na Moserově vedení vyřešena srdcovým řezem. Dvouramenné kordony byly přeměněny na kordony jednoramenné. Zbylé rameno bylo zkráceno na délku 0,4 – 0,5 m. V ohybu, kde kmen přecházel v rameno, byly ponechány dva delší tažně a dva zásobní čípky. Tažně byly pozvolným ohybem vytvarovány do tvaru, který připomíná srdcovitý obrys. Na konci krátkého ramene byl ponechán jeden krátký tažeň vyvázaný vodorovně podél nosného drátu ramen kordonů. Letorosty ze zásobních čípků a z krátkého tažně, jakož i z oček na vrcholové straně obloukovitě ohnutých tažňů se zastrkovaly do dvojdrátí drátěnky. Letorosty ze středové a koncové části tažňů se nechávaly viset do meziřadí. Tak byla listová plocha dobře rozdělena v drátěnce a dobře osluněna. Řez keřů byl zjednodušen a sklizně oproti původnímu Moserovu vedení stouply na ekonomicky únosnou míru. Tím byla zabezpečena i rentabilita vinic ve velkovýrobních podmínkách smíšených zemědělských podniků. Později, kdy byl selekcí a vytvořením velmi plodných klonů většiny odrůd dán i předpoklad k dobré a trvalé plodnosti, byly nové výsadby většinou plánovány s řezem na dva tažně ohýbané do vysokých oblouků (arcure), podobně jako na rýnsko-hessenském vedení, přestože byla meziřadí široká 3 m.

Zdroj: Rukověť vinaře (V. Kraus, V. Hubáček, P. Ackermann), Nakladatelství Brázda, s.r.o.