Vertiko

Opěrou pro keř je kovová tyčka, která vyčnívá 1,8 m nad povrch půdy. Ta je 0,1 m pod vrcholem zachycena do dvou spletených drátů. Jinou opěru keře nepotřebují. Letorosty rostou z krátkých čípků a směřují šikmo vzhůru. V době asi 14 dnů před kvetením se jejich vrcholky osečkují. Zakráčením plodných letorostů se podpoří lepší nasazení bobulí v hroznech, které jsou hustší. Fazochy narůstající po zkrácení letorostů vytvoří poměrně velkou listovou plochu, která bývá často větší nežli plocha hlavních listů. Asimiláty z fazochů jsou přemisťovány hlavně do hroznů, a proto se při úměrném zatížení dosahuje dobré jakosti hroznů. Jsou-li čípky na rameni řídce rozestavěny, pak je i osvětlení hroznů a listové plochy velmi dobré. Zakráčením hlavních os letorostů se současně dosahuje lepšího zakládání květenství ve spodních očkách, takže jsou zlepšeny předpoklady pro používání velmi krátkých čípků. Pro vedení Vertiko se hodí jen některé odrůdy. Jsou to hlavně Veltlínské zelené,
Ryzlink rýnský, Burgundské modré, Zweigeltrebe, Hibernal. Keře mají sloupovitou formu, a proto je možná hustší výsadba v řadu. Vhodný spon je 2,5 – 3,0 m x 0,8 – 1,0 m. Vedení Vertiko se osvědčilo jen u těch pěstitelů, kteří keře nepřetěžují, včas letorosty zkracují, nikdy nenařezávají delší čípky než 2 očka, nevytvářejí krátké kmeny a dlouhá ramena, což vede k vyholování od spodních pater obrostu. K zakládání svislého kordonu je nutno dodržovat poznatek, že nelze založit kmen i rameno naráz. Nejdříve se mladé keře seříznou na výšku 0,8 m. Na vrcholu se ponechají jen 3 letorosty. Budoucí kmen pod
nimi se vyholí. Letorosty se v prvním roce zakládání tvaru všechny vyvážou k opěrné tyčce a nezakracují se. V následujícím roce se vybere nejsilnější z nich jako prodloužení a z něho se vytvoří při bujném růstu celé rameno až do výšky 1,6 m. Při slabém růstu se réví zkrátí na výšku 1,2 m a opět se ponechají jen tři vrcholové letorosty na něm, všechny tři se vyvážou k tyčce a letorosty na první etáži se již zkrátí před květem. V následujícím roce se dopěstuje celá délka ramene. Přerušení toku mízy nad první etáží je velmi důležité pro zachování dostatečné vzrůstnosti leíorostů na spodní etáži a je to zábrana proti předčasnému vyholování spodní části kordonu. Bujně rostoucí odrůdy na živné půdě lze formovat jako kordony dvouramenné při větších vzdálenostech keřů v řadu. Největší chybou je přetěžování keřů vedení Vertiko a delší řez nežli 1 – 2 očka.
Pro teplé oblasti vyvinul Cargnella podobný tvar jako je Vertiko. Na svislém rameni se ponechávají 3 – 4 polotažně se zásobním čípkem, které jsou situovány nad sebou a visí volně do prostoru. Tvar u nás vyzkoušen nebyl.

Zdroj: Rukověť vinaře (V. Kraus, V. Hubáček, P. Ackermann), Nakladatelství Brázda, s.r.o.