Původní moselské vedení má dva kmeny. Jeden nižší s jedním tažném na vrcholu, který se ohýbá obloukovitě dolů a jeho konec se vyvažuje ke kůlu blízko u povrchu půdy. Druhý kmen je vyšší a na něm jsou dva tažně ohnuté obloukovitě dolů. Tažně se vyvažují ve směru vrstevnic, tedy napříč přes spádnici, aby bylo možné procházet vinicí vodorovně. Na tažních se dělají během léta pracná ošetření zelených letorostů, které se částečně vyvažují ke kůlu a částečně zkracují. Tuto kulturu velmi náročnou na ruční práci se pokusil odstranit pomocí stromkového vedení Dr. Ing. P. Slámka. Keře jsou tvarovány tak, že mají kmen vysoký 1,2 m. Stejně vysoký je i kůl, na jehož vrchol se nasadí kruh z plastu průměru 0,3 m. Na vrcholu kmene se vytvoří 4 krátká ramínka zakončená polotažněm. Polotažně trčí zpočátku do stran, ale pak se přes plastový kruh ohnou do stran a vytvoří prostorový závěsový tvar. Pracnost je nízká a jakost i množsví hroznů jsou velmi dobré. Tvar je zvláště vhodný pro prudké svahy, kde je obtížné budovat drátěnkové opery.

Zdroj: Rukověť vinaře (V. Kraus, V. Hubáček, P. Ackermann), Nakladatelství Brázda, s.r.o.