Tento stav se obrazil v pěstování révy a většina nových viníc je vysazována tak, že se vzdálenosti mezi keři opět zmenšily na 0,8 – 1,0 m a na keřích se používá řez najeden tažen. Tažně bývají kratší, podle nároků odrůd 7 – 9 oček. To umožňuje jejich vodorovné vyvažování. Na keřích s jedním tažném je zatížení keřů plodnými očky malé, a proto vodorovně vedené tažně mají předpoklad, že na nich všechna očka vyraší a že všechny letorosty budou růst stejně bujně. Letorosty narůstají z jedné roviny, a proto se snadno zadrží všechny ve dvojdrátích drátěnky. Dvojdrátí bývají posuvná, takže se letorosty nemusejí zastrkávat jednotlivě mezi dvojdrátí. Hrozny visí v jedné výši, což usnadňuje ruční i mechanickou sklizen. Způsob s jedním vodorovným tažněm je vhodný hlavně pro odrůdy s dobrou plodností a větším hroznem (Veltlínské zelené, Muller-Thurgau, Ryzlink vlašský, Zweigeltrebe apod.). Odrůdy s křehkým révím (Neuburské, Sauvignon, Modrý Portugal apod.) se pro vodorovné tažně příliš nehodí, protože se tažně při prudkém ohybu lehko zlomí. U nich je ale možné i při řezu na jeden tažen používat obloukovité ohýbání, neboť jsou dostatečně bujné a jejich tažně dobře obrůstají. U odrůd s malým hroznem se někdy používá řez na dva vodorovné tažně, ale pak musí být vzdálenosti mezi keři dostatečné, aby se tažně nepřekrývaly.

Tvarování vodorovných tažňů je nejsnadnější, když se vytvoří kmeny nižší, tak aby nedosahovaly až k nosnému drátu pro tažně. Mezi vrcholem kmene a nosným drátem by měla být vzdálenost alespoň 15 cm. Tažen se vede z vrcholu kmene napřed téměř svisle vzhůru, kde se pravoúhle ohýbá do vodorovné polohy k nosnému drátu. Strmé vedení tažňů a prudký ohyb dávají předpoklad k tomu, aby na svislé části tažně narůstaly dostatečně bujné letorosty, jichž se dá použít jako náhrady za odplozený tažen v příštím roce. Při velmi korektním řezu a při používání malého zatížení keřů není ani nutné dělat dvouoké zásobní čípky. Na vrcholu kmene se vytvoří zásoba spících oček a z ní narostou vždy náhradní letorosty. Tvarování při řezu na dva tažně je stejné. Aby tažen držel ve vodorovné poloze, vyvažuje se jednou uprostřed a jednou na konci. Nebo se tažen jednou obtočí kolem vodorovného drátu a vyváže se jen na konci. V oblastech s kontinentálnějším klimatem, kde bývá méně letních srážek a větší poklesy zimních teplot, se ujal při řezu na dva tažně způsob tvarování keřů se dvěma kmeny. Dva kmeny poskytují větší jistotu přetrvání po poškození některého z nich zimním mrazem. Při řezu dvou tažňů na jednom kmeni vzniká na vrcholu velký počet řezných ran a kmen rychleji stárne. Proto jsou výhodnější tvary, u nichž je pro každý tažen samostatný kmen. Toho se využívá nejvíce v oblastech, kde je vznik mrazových lišt na kmenech zvláště častý. Tam se tvarují keře jako palmety se 3 – 4 šikmými kmeny a na každém z nich je na vrcholu jeden krátký tažen.

Zdroj: Rukověť vinaře (V. Kraus, V. Hubáček, P. Ackermann), Nakladatelství Brázda, s.r.o.