Původně byla výsadba velmi hustá a opěrné zařízení velmi jednoduché. Sestávalo z kůlu zabodnutého vedle kmene a ze dvou drátů, napnutých na kůlech. Jeden byl ve výši 0,2 m a druhý ve výši 0,5 m nad povrchem půdy. K nižšímu drátu se do vodorovné polohy vyvažoval tažen.

Poloha kratšího tažně způsobovala rovnoměrné rašení a stejnoměrný růst tažňových íetorostů. V době před kvetením se letorosty jednotlivě uspořádaly tak, aby se opíraly o vrchní drát, k němuž se některé z nichpřivazovaly, tak aby měly svislou polohu. Zároveň s vyvažováním se vrcholky tažňových letorostů zaštipovaly, což podpořilo oplodnění květenství a lepší vývin bobulí. Během léta se fazochy kolem hroznů vylámaly a ve vrcholové části tažňových íetorostů se fazochy zakracovaly. Letorosty vyrůstající z dvouokého zásobního čípku se vyvazovaly ke kůlu, vylamovaly se na nich fazochy a v červenci se osečkovaly, aby se urychlilo vyzrávání dřeva. Letorosty z dvouokého zásobního čípku byly delší a převyšovaly svou délkou letorosty tažňové. Jejich listová plocha byla výborně osvětlena po celé vegetační období, a proto se v jejich očkách zakládalo mnoho květenství pro úrodu příštího roku. Při řezu v následujícím roce zjara byl celý tažen z loňského roku odříznut. Tím byla vlastně odstraněna píodná větev hned po jejím prvním rozvětvení, která přinesla úrodu dobře vyvinutých hroznů. Tato plodná větev byla nahrazena novou, dosud nerozvětvenou plodnou větví vyrůstající ze zásobního dvouokého čípku. Na tomto čípku rostly v minulém roce jen dva výhony. Po odříznutí odplozeného tažně zůstaly na keři jen tyto dva výhony ze zásobního čípku. Výše stojící výhon byl použit k vytvoření nového tažně a byl ohnut do vodorovné polohy. Níže stojící výhon byl seříznut na dvě očka, a tak byl vytvořen nový dvouoký zásobní čípek.

Stejným způsobem se řez opakoval v každém roce. Dvojice sestávající z jednoho dvouokého zásobního čípku a z jednoho plodonosného tažně zajišťovala opakovaně každoročně dobrou úrodu a pravidelnou obnovu keře. Svou jednoduchostí a účelností se Guyotův řez rozšířil po celém světě. Princip řezu a uspořádání listové plochy keřů je po biologické stránce velmi dobře promyšlen, neboť dovoluje neustálou obměnu odplozených větví novými větvemi, které byly vystaveny intenzivnímu oslunění v době jejich růstu.

Guyotův řez na jeden tažen a jeden zásobní čípek se užívá v několika vinařských oblastech Francie (Burgundsko, Champagne), v západním Švýcarsku, v mnoha oblastech Německa a začíná se užívat i u nás pro získávání hroznů k výrobě přívlastkových vín. V současných vinicích však byl upraven tak, že se zelené letorosty zastrkávají hromadně do dvojdrátí drátěnky a ošetřují se všechny stejným způsobem. Je to umožněno hlavně tím, že dnešní výsadby vinic pocházejí z velmi dobře prošiechtěného révového materiálu, jehož plodnost je podstatně vyšší nežli v polovině minulého století, kdy Guyotův řez vznikal. Píodnost většiny odrůd je dostatečná i při hromadném ošetření Íetorostů v drátěnkové opeře.

Zdroj: Rukověť vinaře (V. Kraus, V. Hubáček, P. Ackermann), Nakladatelství Brázda, s.r.o.