Nejvhodnější jsou dřevěné hranoly z tvrdého dřeva rozměrů 20 × 20 cm, podložené betonovými kostkami 20 × 20 × 30 cm, které klademe na podlahu 1 m od sebe. Tím usnadníme úklid podlahy pod sudy a zabráníme poškozování dřevěných hranolů vlhkostí a plísněmi.
Sudy na kantnýřích podkládáme klíny tak, aby byly 2 – 3 cm nad kantnýři a seděly na klínech mezi dvěma obručemi sudu včetně jejich šířky. Kantnýře jsou od sebe vzdálené podle délky sudů tak, aby sudy na nich uložené je přesahovaly na obou stranách o 10 cm.
Větší sudy bývají opatřeny ve spodní části čela dvířky s čepovým otvorem, zabezpečenými železným jařmem a šroubem s maticí. U menších soudků bývá čepovnice uzavřena korkovou zátkou, pokud není opatřena pípou. Větší sudy mají speciální uzávěry se šroubením na hadice. Zátkový otvor v břiše sudu bývá uzavřený dřevěnou nebo skleněnou panenkou.
Zatím se nejvíce používají dřevěné sudy z dubového dřeva, jen ojediněle ze dřeva akátového nebo kaštanovníkového. Dřevěné sudy jsou vhodné k vyzrávání, uskladňování a školení vína.
Mají dobrou tepelnou izolaci, jsou pórovité, a tím zajišťují částečný přístup vzduchu, nezbytného v malých dávkách ke kvašení a čištění vína. Jejich nevýhodou je, že absorbují pachy a vůně, což může způsobit vady vína. Další nevýhodou je, že mají omezené využití, poněvadž sudy od červeného vína se nedají používat na víno bílé. Jsou také velmi náročné na údržbu.

Zdroj: Rukověť vinaře (V. Kraus, V. Hubáček, P. Ackermann), Nakladatelství Brázda, s.r.o., Réva a víno v Čechách a na Moravě (Vilém Kraus a kol.)