Zde nastoupil na své první a také poslední učitelské místo. Velké Pavlovice se mu staly trvalým domovem. Byl jmenován řídícím učitelem školy a dokázal mistrně spojovat školu se svou mimoškolní činností.
Jeho práce mimo školu byla příkladná pro mnoho vesnických učitelů, nabádal místní rolníky ke zvelebování svého hospodářství, ale i vlastní obce. Dokladem toho byla např. výsadba lip na návsi. Obrovským přínosem pro rozvoj místního kraje byla jeho činnost v oblasti vinařství a ovocnářství. Osvětová a propagátorská činnost, jako bylo pořádání výstav, přednášek, vydávání odborné literatury, propagace vysazování nových vinic s kvalitními odrůdami, rozšiřování nových poznatků ve sklepním hospodářství a další aktivity, vedly k tomu, že Velké Pavlovice se staly největší meruňkářskou obcí v republice a po révokazové kalamitě na přelomu století se dostalo vinařství v rekordním čase na mnohem vyšší, kvalitní úroveň. A byly to právě meruňkové sady a vinice, které daly základ k rozvoji obce. Pan Alois Václav Horňanský byl jednatelem Zemského vinařského spolku pro Moravu, zakladatelem Zemské vinařské školy ve Velkých Pavlovicích a redaktorem Vinařského obzoru 1907 – 1928. Pan Horňanský učil až do roku 1934 (do svých 63 let), z toho plných 42 let věnoval škole. Zemřel 3. července 1938 ve věku 67 let. Pamětní desku tohoto Velkopavlovického rodáka najdeme na šlechtitelské stanici.