U čiření bílých vín je nejčatěji využíván bentonit. Je to jemně mletá hornina typu montmorilonitu, která má opačný elektrický náboj než bílkoviny obsažené ve víně. Po přidání bentonitu do vína dochází k přitahování opačně nabitých částic, čímž dochází k jejich zvětšení a rychlejšímu usazování.
U červených vín se používají k čiření nejčastěji bílkovinná čiřidla, která mají opačný elektrický náboj než třísloviny obsažené v červených vínech.

Látky povolené k čiření vína vinařským zákonem

Tanin (rostlinná tříslovina), želatina (živočišný klih), vyzina (měchýř mořské ryby – vyzy), agar (mořská řasa), kasein (mléčná bílkovina), čerstvý nebo sušený vaječný bílek ze slepičích vajec, koloidní roztok kyseliny křemičité, zdravé vinné kvasnice, křemelina, aktivní uhlí, polyvinilpolypyrolidon (chemická látka se síťovitou strukturou a velkým absorpčním povrchem), popřípadě další přípravky povolené zvláštním předpisem.

Modré čiření

Zvláštní kapitolou čiření byl jedovatý hexakyanoželeznatan draselný, kterým se odstraňovaly z vína kovy. Chemickou reakcí s kovy vznikala komplexní sloučenina „berlínská modř". Celá operace musela být pod přísným laboratorním dozorem a vznikající kaly se musely likvidovat složitým způsobem.

Při čiření je nutné dodržet předepsané podmínky – teplotu, důkladné rozmíchání, termín oddělení kalů po čiření apod.

Zdroj: Réva a víno v Čechách a na Moravě (Vilém Kraus a kol.)